4. února 2012

3. kapitola - Válka s Hvozdem

Chaloupka Bylinkářky byla malá, ale prostorná. V dolním patře byla kuchyň, z níž vedli dvoje dveře. Jedny, jak se Oorent domníval do spíže s lektvary a druhé do bylinkářčina pokoje. V horním patře domu leželi nemocni. To Oorent moc dobře věděl, jelikož už několikrát u bylinkářky strávil noc. Poprvé, když mu byli čtyři a dostal zápal plic a podruhé v šesti letech, kdy se uhodil do hlavy. Nikdy to ale nebylo nic vážného. Nikdy, nikdy se nestalo, že by u Bylinkářky někdo musel přebývat. Vždycky si dokázala se vším poradit, byla jako strážný anděl.
"Posaď se " vyrušil bylinkářčin hlas Oorenta z rozmýšlení. Bylinkářka stála na židli a rozvazovala provázek, kterým byl ke stropu přidělán svazek bylinek. Oorent usedl na jednoduchou dřevěnou židli a pozoroval Bylinkářku při práci. Všude bylo ticho, nejen v bylinkářčině chýši, ale i venku, v ulicích vesnice, nikde nebylo slyšet dětský pláč či smích ani dupání těžkých bot. Oorent tohle ticho děsilo. Nesnášel, když nikdo nemluvil a on neměl dost odvahy, aby začal první.
Po půl hodině, i když Oorentovi to připadalo jako celé dny, bylinkářka konečně promluvila.
"Musím tě poprosit, aby si mi do toho lektvaru přidal trochu své krve." Bylinkářka v jedné ruce držela stříbrnou dýku a v druhé misku a průhlednou tekutinou. Kdyby Oorent neviděl přípravu lektvarů, byl by si jistý, že je to jen voda.
"Pálí to. Ale co bych neudělal pro Saam" pomyslel si Oorent, když mu Bylinkářka sjela nožem po prstu, z něhož mu ukáplo několik kapek krve do vody, která se ihned zbarvila
světlým odstínem
krvavé. "K čemu je bude dobré"? Zeptal se Oorent a držel si na rance kus bílé látky, který mu podala Bylinkářka. Ty přelila lektvar do několika lahviček, zazátkovala je a poté se narovnala.
"Krev člověka, který je blízký otrávené osobě a který s ní byl v době, kdy se osoba otrávila, může zmírnit otravu a pozdržet její průběh, dokud se nenajde vhodná protilátka. Saam upadne do Spánku, ve kterém vydrží dva až tři měsíce, droga, kterou se otrávila, by ji jinak zabila do týdne. Tím získáme čas na to, abychom zjistili, jak proto otravě bojovat. Bylinkářka se odmlčela a pak pokračovala" Musíš se vrátit zpátky do Hvozdu, najít bylinu a přinést mi ji, abych mohla vyrobit protilátku. Vím, že to bude těžké, ale droga, kterou je tvá sestra nakažená má jednu důležitou vlastnost. Pokud na ní nakapeš krev toho, koho otrávila, vydedukuje protilátku."
Oorent si chvíli přebíral slova Bylinkářky v hlavě" Dobře, hned zítra brzy ráno vyrazím na cestu." Prohlásil a chtěl odejít, aby se mohl připravit. Bylinkářka ho však zadržela.
"Oorente, ta bylinka, kterou hledáš je hrozně vzácná, roste jen na jednom jediném místě, v samotném středu Hvozdu. Tam, kam jste se dostali se Saam, neměla co dělat. Někdo ji na Vás nastražil, někdo, nebo něco chtělo, abyste do Hvozdu šli a dostali se přesně na to místo. Když jsi mi Saam přinesl, zjistila jsem, že byla omámená. Proto tak moc chtěla jít do Hvozdu. Na Oterlan, to je ta bylina, jsi měl šlápnout ty. Musíš být opatrný a hlavně si neustále hlídat záda." Bylinkářka skoro šeptala a její dlouhé, bílé, vrásčité prsty byli pevně ovinuté okolo Oorentovi ruky."Neříkej nikomu, kam se chystáš a vyraž ještě za tmy, neber si s sebou nic, počkám na tebe za vesnicí a dám ti, co je třeba, Hlavně to nikomu neříkej."

S těmi slovy Bylinkářka vyvedla Oorenta ven. Nezapomeň, zítra hodinu před východem Slunce budu čekat za vesnicí. Znělo Oorentovi stále v hlavě. Došel domů, ani se nenajedl a ve svém pokoji stále přemýšlel o tom, co mu řekla Bylinkářka. Někdo to na ně nastražil? Ale kdo?
Nakonec Oorent usnul, i když ne na dlouho. Celou noc se zmítal ve spánku, zdáli se mu sny o neznámých postavách, které před ním utíkají, viděl lidi, co vystupují ze stromů, z vody dokonce i takové, kteří se jen tak zaplynuli ve tmě. Chodil Hvozdem stále dokola a dokola, nenalézal směr ani řád.
Oorent se probudil po dlouhé a probdělé noci ve strašném stavu. Měl oteklé oči, a jelikož včera nejedl, jeho žaludek co chvíli vydával mručivý zvuk nespokojení. Přesto se Oorent zvedl a vyšel potichu ze svého pokoje, prošel chodbou a zastavil se u dveří od pokoje jeho rodičů. Věděl, že to matce zlomí srdce, a že ho otec bude mít za sraba. Setřel si neposednou slzu, která mu sjela po tváři, a naposledy se rozhlédnul po svém domově. Všechno mu to bude scházet.
Bylinkářka už netrpělivě čekala, když Oorent doklopýtal za vesnici. Vrazila mu do ruky těžký kožený vak a luk s šípy, ačkoliv to s nimi Oorent zrovna dvakrát neuměl, byl rád, že má alespoň nějakou zbraň.
"Do vaku jsem nandala co nejvíce jídla a nějaké náhradní šatstvo. Tady máš dýku, tu si dej na bezpečné místo, ať ji u tebe nikdo nevidí." Bylinkářka mu podala stejnou stříbrnou dýku, kterou ho včera řízla do prstu. Při vzpomínce na ten okamžik Oorent pocítil škubnutí v palci a pravé ruce. Jako by mu Bylinkářka četla myšlenky, podala mu množený váček "Jsou v něm všemožné léčebné masti a taky pergamen a instrukcemi, jak co ošetřit. Tady máš ještě Spavičník, když si budeš jistý, že jsi na bezpečném místě, dej si na jazyk jeden list. Pomůže ti to usnout na několik hodin, protože, jinak by si byl vydán napospas Hvozdu. Ve Hvozdu se nedá spát díky stínům a hlavně hrozným zvukům, ani kdyby si byl stokrát unavený, tvůj mozek bude vždycky v pohotovosti, až bys nakonec zemřel vyčerpáním." Bylinkářka mu podala malou dřevěnou krabičku. Tady máš několik lahviček Saamininy krve a nákres Oterlanu. Pamatuj si, že musíš Oterlan rozdrtit a potom smíchat s Saamininou krví. Musíš to udělat ve Hvozdu, jinak to nebude fungovat. Jestliže jsi vzal opravdu Oterlan, krev se zčeří a bude vypadat jako voda. Nalij ji do prázdné lahvičky, a co nejrychleji se vrať domů." Znělo to jednoduše, ale bylinkářka věděla, že To snadné nebude.
Poplácala Oorent po dlani. "Běž, nebo tě někdo uvidí, a oba bychom měli velké problémy."
Oorent se zhluboka nadechl a vykročil. Neohlížel se, ani když na něj Bylinkářka zavolala sbohem a hodně štěstí, ani když mu po tváři sjela slza. Neohlížel se, až nakonec stanul před Hvozdem. Tak se sem znova vracím, pomyslel si Oorent. A měl neodbytný pocit, že to není naposled, co si tuhle větu vybaví v hlavě.

Žádné komentáře:

Okomentovat