5. února 2012

Balada o červené stuze

Téma u snílků bylo červená stuha. Tak jsem si to pracovala trochu po svém.
 
Její pravé jméno se nikdy neobjevilo. Každý ji znal jako Dívku s červenou stuhou. Každý věděl, že získat ji není snadné. Jen ona rozhodla, komu povolí vstoupit, a kdo zůstane navždy stát za jejími dveřmi. Jen ona a její červená stuha, kterou věčně nosila uvázanou na ruce.
Našli ji mrtvou se stuhou v ruce a s popsaným papírem vedle sebe. Ležela v kaluži vína ale stejně vypadala pořád krásná. Pak ji ale zbavily stuhy a před očima všech se Dívka s červenou stuhou proměnila. Už nebyla krásná, byla jen zničená. Místo nejkrásnější dívky v Japonsku, které si vážil sám císař, před nimy ležela jen troska.
Na papíru byla napsaná krásným písmem báseň, která je dodnes uchavána v knihovně vládců Japosnka a předává e z generace na genereaci. Byla nazvána Baladou o červené stuze, ale pouliční vypravěči ji přezdívají jen jako Červenou. Skládají o ní básně a zpívají o ní písně. O ní a o její červné stuze.
Nikdo neví, proč skončila svůj život. Podle tehdejšího lékaře byla uškrcena. Mohl ji zabtí kdokoliv, muž, kterému nepovolila vstoupit, žena, kterou opustil její drahý. Ale všichni vědi, nebo tuší, že červená stuha je strůjcem toho všeho. Že právě ona mohla za smrt své paní. A nebo spíše, své otrokyně.

Stejně, jako třpytící se sníh!
Vedle postele ležela prázdná lahev,
a pár knoflíčků z košile utrhlých
Na podlaze rozlito víno,
všude přítomen byl včerejší hřích.

Stejně, jako slza padá k zemi!
Snesl se závoj vlasů mých na polštář,
červená stuha rozvázala se mi.
A pomalu snášela se na podlahu.

Zůstala tam ležet, červená jako krev.

Stejně jako padající hvězdu na obloze!
Jen koutkem oka jsem ji zahlédla,
a jeho ruka spočinula na mé noze.
Avšak ten jeden pohled mi stačil.
Než se nadál, vyhodila jsem ho stroze.

Stejně jako matka chová své dítě!
Vzala jsem stuhu do rukou svých,
Na okrajích už se páraly červené nitě.
Avšak stuha byla stále stejně krásná,
jako když jsem ji tenkrát našla v bytě.

Ta stuha pro mě hodně znamenala,
vždyť bez ní bych byla ztracená.
Dalo by se říct, že mi život dala.
A já ji na oplátku chránila,
protože jinak bych zůstala zmatená.

A sama…

Krásná a prokletá stuha červená,
teď řídí můj život a já
už nejsem ztracená a zmatená.

Žádné komentáře:

Okomentovat