4. února 2012

Carrie - Stephen King

 
Carrie je šestnáctiletá dívka, která chodí na střední školu, žije s matkou a ráda šije šaty. Ale tím její podobnost s ostatními končí dívkami končí. A když někdo vyčnívá, vždy je terčem posměchu a narážek. A stačí jen jedna posměšná narážka, aby se spustil řetěz událostí, které dovedli Carrie až na dno.
Děj prvního románu mistra hororů se odehrává mezi americkými teenagery. Hlavní hrdinka je nešťastná neatraktivní dívka, pronásledována svými vrstevníky a tyranizována vlastní matkou, náboženskou fanatičkou. Carrie v sobě neočekávaně odhalí paranormální schopnosti a malé, klidně městečko Chamberlin se stává jevištěm děsivých událostí.
(oficiální text z obalu knihy)

Carrie je tak trochu typický příklad dívky, která je přímo předurčena k tomu, aby byla šikanována. Vždyť kdo by se taky bavil s tou divnou hnusnou Carrie. Je daleko jednodušší si z ní dělat srandu, než se ji snažit pochopit, nebo si jí alespoň nevšímat. je daleko jednodušší nastavit jí na chodbě nohu, než se otočit a strhnout jí ze zad papírek s název NAKOPNI MĚ. A i když Carrie vztek potlačuje, někdy se musí dostat na povrch. Někdy pohár přeteče. Někdo by už měl říct dost a vypnout ten nikdy nekončící teror. Někdo by měl vědět, že i z malé jiskry se může stát velký oheň. A ten pak hoří a hoří a není možno ho zastavit, protože jste té malé jiskře nevěnovali pozornost, kterou si zasloužila.

Jedna docela nevinná věc (dobře, tak nevinná zase ne) může spustit řetězec událostí, které už tak nevinné nebudou. Z knihy de možná víc ponaučení, než strachu. Holky, neházejte po černě ovci třídy (tím myšleno všemi nenáviděnou holku) vložky a tampóny, když náhodou dostane svoji první periodu ve školních sprchách a myslí si, že vykrvácí k smrti, protože nevíte, zda v sobě náhodou neobjeví paranormální schopnosti a nezapálí školu, nezničí celý město a nebude tak chytrá, že vás všechny pozabíjí. A rozhodně nenechte svého kluka, aby s ní šel na školní ples, protože máte výčitky svědomí. I když se to může zdát jako dobrý skutek, je to jen další nával sněhu na tu velkou sněhovou kouli, která se pomalu, ale jistě řítí na městečko Chamberlin.

Ačkoliv má kniha okolo sto osmdesáti stran samotný příběh se může odehrávat stěží na sto padesáti. Dalších třicet stran totiž zabírají zápisky z knih, které se k příběhu vztahují, případně, které vysvětlují, co je to telekineze. Přiznám, že zrovna ty zápisky o telekinezi mě občas dost nudili, ale ve výsledku jsem byla ráda, že jsem je překousala. Zkrátka, možná je Kingův první román, u mě ale druhý nejoblíbenější. Vystrnadil tak To až na třetí místo. Holčičku ale nepřekonal.

Žádné komentáře:

Okomentovat