4. února 2012

Daň peklu - Holly Blacková


Už žádné lži. Jen čistá pravda s kapkou převrácené fantazie.
Autor/ka: Holly Blacková
Hl. postavy: Kaye
Přeložil/a: Jana Jašová
Vydáno: Knižní Klub 2007

Plivnice. Znělo to tak… rozpustile. Když na to pomyslela, bezděčné se usmála. Takže patří ke kouzelným stvořením. Třeba má křídla jako Loutnička, nebo hbité prsty jako chudák Chrupavka. Když si však vzpomněla na matku, útroby se jí sevřely. Matku, jejíž hlavu držela nad záchodovými mísami… matku, která jí vláčela z bytu do bytu a z baru do baru na cestě za nepolapitelným snem. Matku, která jednou rozšlápla Kayenino oblíbené CD, protože už "měla plný zuby té děvky bez talentu". Ale i matku, která jí nikdy neřekla, že je divná, která ji podporovala v tom, aby se naučila uvažovat samostatně, která se za ní vždycky postavila a nikdy, nikdy jí neobvinila z toho, že si vymýšlí. Co by si mám pomyslela, kdyby zjistila, že ta holka, která s ní šestnáct let žila, není její dcera? Protože její skutečnou dceru měly na svědomí čachry Neviditelných.
(text ze zadní strany)

Každá mince má dvě strany. A existuje několik úhlů pohledu, jak se ty dvě strany můžeme dívat. Což nám dává spoustu různých možností, jak danou věc pochopit. To byla jedna z prvních myšlenek, které mi prolétly hlavou po přečtení téhle knihy. Byla jsem… zmatená? vystrašená? ne, spíš jsem jen zjistila, že jsem možná dosavad pohlížela na život úplně špatně. A o tom je podle mne tahle kniha. Ukazuje, že vše není černobílé, že na všechno se musíme umět dívat více než jen svýma očima.
Většina knih nikdy nepopisovala stranu z pohledu těch "horších" (však víte, jak to myslím, HP taky vypráví Harry a ne Voldemort nebo Malfoy, Pán prstenů nikdy zásadně nepopisoval myšlenky Saurona nebo Sarumana. Ne, vždy to byli jen ti "dobří"). Daň peklu je ojedinělá právě díky tomuto. Hlavní hrdinka žije ve světě, který by se jen těžko dal nazvat ideálním, její matka ji doslova (jak už bylo řečeno) tahá z bytu do bytu, ale hlavně z baru do baru. Náš příběh začíná ve chvíli, kdy se Kaye se svou matkou stěhují zpět do Kayeniného rodného města, jelikož se jeden že členů kapely Stepující žiletka (ve které hraje i Kayenina máma), Lloyd pokusí mámu Kaye zabít, poté co chvíli mluví s podivným chlápkem.
Ve městě se Kaye nejprve rozhodne vyhledat svou nejlepší kamarádku Janet. Víc než Janet však chce Kaye vyhledat své tři skřítčí kamarády, které měla jako malá, Loutničku, Chrupavku a Špičáka. Jenže najít je není tak snadné. Skřítkové se totiž ukazují, jen když oni chtějí.
Tihle tři však nejsou jediné bájné bytosti, které Kaye potká. Poté, co se jí Janetin kluk Kenny pokusí osahávat se Kaye potlouká sama poblíž lesa. Zde najde, již skoro mrtvé, elfa, jménem Roiben. Ošetří mu rány a pomůže mu dostat se do bezpečí. Netuší, že se už spustil řetězec událostí, které nepůjdou jen tak zastavit. Kdo je vlastně tajemná elf a co vše ještě skrývají Kayeniny kamarádi, kteří možná nejsou zas tak skvělí a nevinní, jak si je Kaye pamatuje.
Autorka v této knize odhaluje vždy jen kousek skládanky, a chvíli trvá, než se vše vyjasní. Určitě tajemno však vyvolává pocit, jakoby jste v příběhu skutečně byli a prožívali vše s hlavní hrdinkou, protože stejně jako ona toužíte stále vědět víc a víc.

Kniha se celou dobu otáčí, zdá se jedním směrem, však vždycky, když si myslíte, že už víte, jak vše bude, stane se něco tak převratného, že to dokonale rozhodí vše, co jste si mysleli. Autorka se nebojí zajít až do jádra, nepopisuje vše jen tak na povrch, ale skutečně vám popisuje, o co jde. Nebojí se toho, že ukáže příliš brutality a nevyhýbá se společností stále ještě odmítaného téma (ne u všech, ale někteří jsou stále proti) homosexuality. Ukazuje zkrátka svět takový, jaký je. Žádná přetvářka, žádná lest. jen čistý odraz toho, jak někdo může žít.
Právě proto je kniha tak neobyčejná a právě proto se mi tak líbila. A právě proto by jste si ji měli přečíst. Aby jste pochopili, že dobré, není vždy dobré a že to zlé má taky své světlé stránky.
Hodnocení: 94%

Žádné komentáře:

Okomentovat