4. února 2012

Dračí brána - Jenny-Mai Nuyen

 
Jedna z nejlepších fantasy knih posledních let.
Autor/ka: Jenny-Mai Nuyen
Přeložil/a: Alena Bezděková (verše Zuzana Holasová)
Obálka: Jana Šťastná
Vydáno: Euromedia Group a.s. - Knižní klub 2009

Mezi Myrdhanem a Haradonem zuří válka. V poslední velké bitvě vyhrají Haradonci a získají tak vládu nad celým územím. Alasar, myrdhancký chlapec, uteče i s dětmi z jejich vesnice do jeskyní a zachrání se tak. Tam přežívá a hnán touhou buduje plány a armádu z jeskynních dětí, aby mohl vyjít na povrch a jednou provždy se pomstít. Na druhé straně, v Haradonu, žije Revyn, chlapec, ke kterému byl osud vždy krutý. Ten se přidá k vojákům, kteří znovu svolávají armádu, protože v Myrdhanu se začínají dít nepokoje. Vše se ale zvrtne a on se seznámí v Malou bohyní Yellenah a společně s ní chce zachránit draky před vyhynutím. Malé království Awrahell, kde žijí elfové i lidé, se tím dostává do nepříjemné situace, protože vždy podporovalo Haradon a teď se zdá, že stojí na straně poražených. Příběhy hlavních hrdinů, dětí ahiris, se propojují mezi sebou a nakonec vyústí v nečekané finále, kde každý nakonec dostane to, co mu osud přidělil.

Dračí brána je nesmírně komplikovaná a krásná kniha. Autorka se ukousla velké sousto a musím říct, že ho dokázala spolykat opravdu svědomitě a s klidem. Žádné nepřesnosti, žádné zbytečnosti, jen krásný příběh. Spojit čtyři příběhy v jeden takovým způsobem, že už nezbudou žádné otázky "Proč? A jak mohl udělat to a to?" je na šestnáctiletou autorku opravdu velký úspěch.To ale není ta jediná věc, co mě na Dračí bráně nadchla.když jsem ji poprvé četla, měla jsem pocit, že vidím něco víc než jen fantasy. Viděla jsem příběh našeho světa, zasazený do jiného času. Příběh zhrzené lásky, příběh přátelství, příběh touhy po pomstě.

A to je další věc. Já nemám ráda červenou knihovnu. Nemám. Ale v téhle knize mi všechny ty věci nevadí. Dokonce se mi to i líbí. Protože je to napsané zvláštním, mě bližším způsobem. Autorka skutečně žije těmi postavami, ví, co cítí, protože to jsou její pocity. Všechno, co jsem v téhle knize četla, je psáno od srdce. Každý pohyb jako by autorka dělala také, každou bolest jako by prožívala ona. A i já jsem měla pocit, že žiji příběh těm postav. Cítila jsem nenávist, která svírala Alasar v železných okovech, i přesto, že jsem cítila na druhé straně Revyn. Ty dva stáli proti sobě a já cítila s nimi oběma. Dokázat na konci SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER- SPOILER zabít většinu hlavních postav a dokázat vytvořit postavy tak, že nejsou zlé, ale nejsou to ani kladné postavy, dokázat stvořit příběh, kdy budeme mít rádi a nenávidět každou postavu, to je um, kterého Jenny-Mai dosáhla. Nevytvořila příběh, kde hodný zabíjí "záporáky", vytvořila příběh skutečných lidí. Tím se její psaní vyznačuje, tím je jedinečná.

Věřím, že to tahle spisovatelka dotáhne ještě hodně daleko toužím po tom, přečíst si další její knihu, takže doufám, že s nějaká brzy objeví na našich pultech, krom Nikudy a Dračí brána má totiž ještě asi tři, jestli jsem správně četla a pak taky rozepsanou triologii.

1 komentář: