5. února 2012

Jen ty, má milovaná kamarádko

„Chybíš mi“ říkala jsem stále,
však jen ticho znělo mi v odpověď.
A jarní vánek v rukou svých,
chuchvalce mlhy válel.
Přála bych si,
aby už nikdy nebylo TEĎ.

Muka daly by se nazvat,
chvíle, jenž jsem Teď nazývala,
to, co jsem v Teď prožívala,
už nikdy nechci prožít znova.
Tenkrát cítila jsem jen chlad,
jen na malou chviličku.
Tvrdě jsem za svou hrdost zaplatila.
Náš strom přátelství
nechala jsem opadat.

Nevím, kdy ten konec přijde,
zda to již není přítomnost,
vím jen jedno,
že chvil s tebou,
nebudu mít nikdy dost.

Doufám že to všechno chápeš,
nebo, že to pochopíš.
A i když zřejmě verše tyhle
nikdy čísti nebudeš,
věřím že si cestu ke mne,
brzy zpátky nalezneš.

(Já už jsem jí nalezla)

Já nyní stojím na křižovatce
na křižovatce osudu,
Čekám, navěky již tu budu,
dokud nezavoláš mé jméno sladce,
tak jak to umíš jenom ty.
Jen ty, má milá kamarádko.

Žádné komentáře:

Okomentovat