4. února 2012

Kdyby hodiny uměly psát...

Sedím v kavárně, v mém oblíbeném křesle, dost zastrčeném v rohu na to, aby mě většina návštěvníků neviděla, ale zároveň dost vepředu na to, abych já mohl sledovat je (ty návštěvníky) a kavárnu. Je půl čtvrté, doba, kdy do kavárny vstupují všichni ti nudní nezajímaví bankéři, inženýři, pojišťováci a ekonomové, kterým právě skončila pracovní doba a oni, jako ostatně každý den, jdou zaplnit tyhle malé ostrůvky svobody a mají k tomu všemu ještě tu drzost tvrdit, že i oni mají "volnou mysl". Smůla, nemají.
Kdybychom mohly slyšet mozek takového člověka, slyšela bychom pouze toto:

"Čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, musím na WC, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, musím se naobědvat, čísla, čísla, čísla, musím na WC, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, musím na WC, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla, čísla Jdu spát…. Čísla, čísla…."

Zatímco u člověka zcela odlišného rázu, mohu-li skromně navrhnout například moji maličkost, bychom mohli slyšet věty jako: "bylo by tak vtipné, kdyby dnes začali padat trakaře přímo z nebe lidem na hlavy" nebo…počkat…Co kdyby uměli hodiny psát?

Kdyby hodinky uměli psát…no, nejdříve by asi museli mít něco, čím by mohli držet tužku, říkáte si možná. Jenže, hodiny mají ručičky, takže tenhle problém je docela dobře vyřešen. Zkrátka a dobře, kdyby hodiny uměli psát…

Začněme třeba takto. Představte si velkou, obrovitánskou místnost, místnost tak velkou, že si ji člověk vlastně ani nedokáže představit. Stěny i strop jsou světle modré (protože světle modrá je uklidňující barva) plovou podlaha má barvu lipového dřeva. A celá ta velká, obrovitánská místnost stolků, roztodivných tvarů a velikostí, od těch nejmenších, které by se člověku vešly do dlaně až po ty největší kterým by se zase do dlaně vešel člověk. U každého stolku stojí židle úměrné velikosti, oboje vždy ze stejného tmavého dřeva, židle s měkkým sedacím polštář(k)em bílé až béžové barvy.

A na každém tom stole leží kalamář se zlatým inkoustem a orlím perem. Říká se, že v některých kalamářích (těch vážně, vážně obrovských) lidé dokonce plavali jako v bazénu, jelikož věřily, že tím dosáhnou nesmrtelnosti. Ve skutečnosti si ale dokázali pouze přivodit spoustu nechutných zeleno-hnědo-modro-bílo-červeno-fialových boláků velikosti větší olivy, které jim najednou vyrašily po celém těle (a když říkám po celém těle, myslím opravdu všude) a kdykoliv se jim zachtělo, začali praskat, přičemž některé z nich se rozlétly do všech stran, některé začaly ječet, některé zpívat státní hymnu a jiné udělaly barevný ohňostroj. (Když nad tím tak přemýšlím, vážně mě mrzí, že jsem takového člověka nikdy nepotkal.)

Za těmi stoly sedí hodiny, hodinky, u těch největších kostelní hodiny a orloje. Našly byste tu Big Ben, Staroměstský orloj a plno dalších. Některé ty hodiny jsou tak staré, že už neudrží tužku a to pak za ně zapisuje jedna ze zelených myší, zatímco si oni mumlají pod vousy.

Jenže co by takové hodiny mohly zapisovat. To je právě to, co nikdo neví. Někteří říkají, že píšou prostě jen čas, který se na nich právě ukazuje. Jenže, proč by pak ty materiály byly tak strašně tajné. Znají snad hodiny nějaké tajemství, které my ne? Hodiny střeží čas, střeží vše, co určuje našemu životu řád. Znají snad hodiny smysl života? Ten opravdový jediný správný smysl života? Víte, myslím, že ne.

Hodiny jsou prostě hodiny. Ukazují nám čas, nic víc a nic míň. Hodiny psát neumí. K čemu by jim to taky bylo? Kdyby hodiny uměli psát…ale ne, to už jsme zase na začátku. Zkrátka a dobře, hodiny psát neumí. Takže bychom se spíše měli ptát, proč si pokládáme takové otázky. Otázky, které nikam nevedou, otázky nesrozumitelné a nelogické. Proč nás vůbec napadají věci, které zdánlivě nemají žádný smysl? Možná proto, že odpovědi na tyhle otázky jsou ty jediné správné. Ty, které by nám možná, mohly pomoci pochopit…..

Žádné komentáře:

Okomentovat