5. února 2012

Milý bratříčku

Milý Bratříčku…

Budu ti vyprávět pohádky,
ať krásný klidný máš sen.
Vždyť vojáci už jsou za vrátky,
za chvilku nás vyvedou ven.

Mají zbraně z ocele
a velké silné vojsko.
S nimi se nikdo nepere,
vždyť ničitel je blízko.

Kolik lidí již zemřelo,
aby oni mohli si žít.
Varování stále se vracelo,
však krev nepřestala se lít.

Již jsem řekla mnoho pohádek,
boje však stále trvají.
Bratříček leží na zádech,
jeho oči se nezavírají.

Chtěla bych zase Slunce vídat,
a cítit vítr ve vlasech.
Chtěla bych se na měsíc dívat
nebo procházet se po lesech.

Místo toho mám jen slzy
a děravou střechu nad hlavou.
Ptám se, zda není příliš brzy
vzdávat se, i s tou námahou.

Já už nemohu dál,
vždyť kol se dívej,
teď on je tu král,
víc nic nezpívej.

Odcházím, ztrácím se, utíkám,
mnoha slovy mohla bych to nazvat.
Já se jen těžko zajíkám,
a svého bratra nechci oklamat.
Úsvit se blíži,
teď jim ukážu svou tvář.
Však mé oči se klíží,
už vidím zlatavou zář.

Tolik krásy na světě je,
proč zrovna já ji nesmím mít.
Lehký vánek kol zavěje,
pak už nemám co chtít.

Ze světa já teď mizím,
ani stopy po mě nezůstávají.
Bratříčka rychle pobízím
dnes „ledové sněhy“ tají.

Dám ti hádanku,
říkám mu při útěku.
Probíhám brankou
„nemáme čas“
pobízím ho ke spěchu.

Běží a běží,
 rychleji než já.
Padá sníh, sněží,
má noha klopýtá.

„Zachraň se, běž“
křičím na bratra svého.
ač nerad, utíká
kulka se boří do těla mého.

Už není nic, sněží
jen ticho, dveře zavírám.
Můj bratříček běží
a já v poklidu umírám.

Žádné komentáře:

Okomentovat