4. února 2012

Modrá je barva vraždy - Joanne Harrisová

 
Žila kdysi vdova se třemi syny, kteří se jmenovali Černý, Hnědy a Modrý. Modrý byl matčin miláček. A byl to vrah. (text z obálky).
Autor/ka: Joanne Harrisová
Hl. postavy: blueeyedboy, Albertine, Gloria G., Emily
Přeložil/a: Marcela Nejedlá
Obálka:Robin Brichta
Vydáno: Knižní klub, 2011

Špatní chlapíci se vyskytují v milionech příchutí. Špatní chlapíci lžou, špatní chlapíci podvádějí, ze špatných chlapíků se srdce zabuší rychleji - nebo se najednou zastaví. A proto jsem vytvořil svoji stránku, původně komunitu, zasvěcenou mizerům z celého fiktivního vesmíru, nyní fórum, kde mohou darebáčci oslavovat mimo dosah etikety, radovat se ze svých zločinů, nosit své darebáctví hrdě a s pýchou. Členství je právě teď volné, cenou za přijetí je jediná poznámka - ať je to cokoliv vymyšleného, esej nebo jen jediná věta. Pokud máte něco, s čím se chcete svěřit, pak tohle je to pravé místo: žádná jména, žádná pravidla, žádné barvy - jen jedna. Ne, ne černá, jak byste možná očekávali. Černá je až příliš omezující. Černá předpokládá nedostatek hloubky. Ale modrá je kreativní, melancholická. Modrá je hudba duše. A modrá je barva našeho klanu, vítá všechny odstíny darebáctví, všechny chutě zkažené touhy. Modrá je barva vraždy.
(text ze zadní strany obálky)

B. B., v internetovém světě blueeyedboy, je mladý, podivínský a je "modrý". Modrá je jeho barva, stejně jako černá a hnědá byla barva jeho bratrů. A je to taky matčin mazánek, matčin miláček, matčin nyní již jediný syn, který musí plnit všechna očekávání, který musí svou matku udělat šťastnou, za to všechno co si s ním a jeho bratry vytrpěla, syn, který musí pat za hříchy, které neudělal, syn milovaný a nenáviděný zároveň. B. B. žije se svou matkou, má svou vlastní temnou komoru na vyvolávání fotografií, má vlastní internetovou komunitu "badguysrock", kde se vypisuje ze svých tajných přání a kde si plní své nejtajnější sny. Jenže, co je fikce a co skutečnost? Kdo to může poznat? A hlavně, nezapomínejte, že vrah je vždy ten, u kterého byste to nejméně čekali.

Slova, slova měla své barvy a chutě, slova byla cítit jako fialky i jako hnusný močál. Slova, B. B. cítil slova a vnímal je jinak než ostatní lidé. A právě od toho se odvíjí celý příběh modrookého chlapce, který je pod pantofle své šílené matinky schovaný napůl dobrovolně a napůl z donucení. Ten chlapec cítil slova a jeden pán si toho všiml. Pán, který ho ale odkopnul a míst toho začal budovat fenomén Emily Whiteové, fenomén, který se nakonec ukázal jako podvrh.

Modrá je barva vraždy. Je to zajímavý název, kdo může tušit, co se pod ním bude skrývat. Snad nějaký detektivní román. Ale kdeže. Je to čistá psychologie, román, který vypráví život jednoho neobyčejného mladíka, jedné neobyčejné dívky a jedné šílené matky. A spousty dalších lidí, kteří ale nejsou důležití a většina z nich je zabita. Náhoda? Vražda? Kdo ví.

Kdo je vlastně kdo? Celou dobu vás nutí číst knihu jen tahle otázka. Protože, je tu příliš mnoho nejasností mezi virtuálním a opravdovým světem. Co je pravda a co fikce? Jaký je skutečný příběh těch lidí, kteří se schovávají za přezdívkami a falešnými identitami. A kdo, kdo je ve skutečnosti vrah?

Žádné komentáře:

Okomentovat