4. února 2012

My děti ze stanice Zoo - Christiane F.

 
Autor: Christiane F. (sestavili Kai Hermann a Horst Rieck)
Hl. postavy: Christiane, Christianina matka, Detleaf
Vydalo: Oldag 1998,2003
My děti ze stanice Zoo je pravdivý příběh mladé narkomanky Christiane F, která se rozhodla podělit se se světem o svůj životní příběh. Vyprávění začíná, když se Christiane společně se svou rodinou přestěhuje z "nevinného" venkova do "špinavého" Berlína. A právě zde se přes svou kamarádku Kessi poprvé seznámí s drogami, v "nejlepší diskotéce Evropy" Soundu. Zatím pouze s "neškodným" hašišem zažívá tehdy mladičká dvanáctiletá Christiane společně se svou partou první chvilky blouznivého opojení. Při pohledu na "staré" heráky se jen smějí a říkají si, že oni přeci takhle nikdy skončit nemůžou, že oni to přeci mají pod kontrolou. Avšak zatímco Kessi zachrání její matka, Christiane se pomalu řítí do vod záhuby. Čím dál více lidí v její partě si začne říkat kamaráde s heroinem, mezi nimi i její přítel Detlef. A tak to zoufalá Christiane zkusí taky. "Jen jednou," říká si, "dokážu se přeci ovládnout." Jenže jako všichni ostatní, i ona v tom skončí a začne svou heráckou cestu do pekla.

Hašiš. Heroin. Prostituce. Absťák. Trochu zvláštní spojovat si tahle slova s čtrnáctiletou holkou. Jenže právě o tom tahle kniha je. Většina z nás si ani neuvědomuje všechny ty věci okolo drog. Vidíme jen "hustý týpky" s dredama a rozkrokem někde u kolen a mylně se domníváme, že takhle vypadají praví narkomani. Jenže většina z nás ani neví, jak narkoman přemýšlí. Jak doopravdy žije. A právě kvůli nedostatku informací, je stále více osob v Christianině věku, kteří se s drogami seznamují. Vyděděnci společnosti. A díky naší nevědomosti nejsme schopni rozeznat "příznaky a zabránit tomu. Takže bych dala tuhle knihu na seznam povinné četby. Ať si klidně děti v mém věku fetuj. Ale ať taky skutečně ví, do čeho jdou. Protože, věřte, nikdo v mém věku si nevezme ponaučení z letáčků, na kterých je vyfocený hodný strýček doktůrek, který říká, že drogy jsou "nebezpečné".

Dnešní mládež a dalo by se říci i většina lidské populace (ta část, kterou drogové šílenství nezasáhlo) nemá o všech těhle věcech okolo drogového průmyslu ani zdaleka správné a nezkreslené informace.

Možná se i tahle kniha tak moc líbila, protože mě tahle tématika prostě zajímá, nebo možná proto, že je to prostě dobrá kniha. Je uvěřitelná (ještě aby ne, že jo) a nesnaží se nás oklamat. Z Christiany se na konci nestane princezna a z Detlefa princ na bílém koni. My děti ze stanice Zoo je vlastně jen kus příběhu, který se ještě stále odehrává. Ale rozhodně stojí za to si ho přečíst.

Žádné komentáře:

Okomentovat