4. února 2012

Nejsme bezdomovec, jen jsem bez domova

Ten nadpis je trošku zavádějící a matoucí, ale je pravdivý a vystihuje to, co cítím víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jinak, článek je na téma u snílků.

Mám dům, svůj pokojíček (napůl se sestrou) máme kuchyň, ložnici obývák atakdále atakdále. Ale co pro mne skutečně znamená domov? Ne, není to ten hnusný krychlový barák s tmavou střechou, ve kterém bydlím a který rozhodně není plný tajuplných míst a kde jen těžko můžu hledat inspiraci. Zahradu máme sice docela velkou, zato na ní není jediné místo, kde by na mě neviděli lidi procházející kolem. Ne že by jich bylo hodně, ale přeci jenom mi to vadí, když nemám to své soukromí.
Seník
(Seník- V jeden čas jedno z mých hlavních útočišť)
Jediným zajímavým místem u nás doma (na zahradě) je střecha od dílny a seníku zároveň. Je to jediné místo, kde jsem jakžtakž sama. Asi to bude tím, že tam nikdo jinej nemá náladu chodit. Přeci jenom je to střecha. Ovšem i tam na mě lidí vidí. A navíc, co si budeme nalhávat, naše milá vesnička je dost malá na to, aby se o mě stihly roznést flámy a z toho, že sedím na střeše, se za týden stane kdoví co. No, třeba to, že chci skočit dolů. To víte, jedna bába povídá, druhá slyší půlka a tak si přidá něco navíc. Vy z vesnic to stoprocentně znáte. A neříkejte, že ne.
Střecha
(Pohled na "mou" střechu)
Inu, dlouho jsem přemýšlela, co pro mne skutečně domov znamená. Není to pro mě místo, kde člověka nenechají rozvíjet svou kreativitu. Ne, není to pro mne ani místo, kde nemám ani chvíli klid. Můj domov je místo, kde jsem sama, kde je vše co chci, i když zatím nemám potuchy, co to vlastně je. Můj domov voní po vanilce a za okny slyším, jak vlny šplouchají a vracejí se do moře. Můj domov je plný nepředstavitelné fantazie, plný emocí. Ze vzduchu se ke mně snáší obláčky plné nových a nových nápadů. Všude je klid a ticho. V jedné místnosti stojí krásný, starobylý klavír. A v pozadí se z gramofonu line krásná hudba.

Tak, to byla trocha snění a teď se zase vrátíme do reality. Jistě, každý máme svůj vysněný DOMOV. Nejde ani tak o to, kde to je. Může to být klidně na sídliště v jednom z kontejnerů na plasty. Může to být klidně poblíž hřbitova, nebo v kostele. Důležité je, že na tom místě nám nic nemůže stát v cestě. Na tom místě jsme skutečně sami sebou. Domov je místo, které si musíme najít a hýčkat si ho. Dávat na něj pozor a nenechat nikoho, aby nám ho sebral, aby ho poničil.
Nemám domov. Chvilku jsem si myslela, že jsem ho našla. Ale ne. Vždycky je zde alespoň trochu masky, trochu toho strachu, že mě někdo uvidí ve chvíli, kdy to budu skutečně já. A to bych v mém pravém domově nikdy necítila. Realita je někdy krutější, než se může zdát. Snažila jsem se přijít na to, kde by můj domov mohl být. Ale čím více jsem se snažila, tím více jsem si začala uvědomovat, že svůj domov nenajdu jen proto, že chci.
SWEET Home
(Domove, sladký domove- pohled na seník a kousek "mé" střechy.)
Mít domov pro mě znamená být na konci jedné z cest, které se linou životem. Mít uzavřenou jednu kapitolu, být si zase o něco jistější sama sebou. Vím, že až budu připravená, jednoho dne svůj domov najdu.

Žádné komentáře:

Okomentovat