4. února 2012

O zvířatech a lidech

Kdo z vás se někdy necítil jako ta malá, bezvýznamná gazela?
V dalekém světě za mořem, v Africe, slunečné zemi vysušené Sluncem, žily zvířata v přísné a neměnné hierarchii. Každý měl své místo, svůj prostor a vše náramně fungovalo. Každý věděl, kam patří a co si může dovolit. A do takového místa se jednoho slunečného dne narodila jedna velmi zvědavá gazela. Pořád se musela na něco ptát. Nechápala a rozhodně nechtěla pochopit, proč jsou lvi králi zvířat. Proč se nemá stavět do cesty pakoňům nebo se má vyvarovat hyen. A nepřestala se ptát, ani když vyrostla. Nechápala to. A tak se jednoho dne vydala na cestu za Moudrým, který dával rady všem zvířatům v savaně. Ten jí řekl:

Když jste gazela, nemůžete se jen tak vrhnout proti smečce lvů. Ušlapaly by vás.

A gazela o té větě neustále přemýšlela. Pak už nikdy nebyla tak zvědavá jako dříve. Protože zjistila, že je příliš malá na to, aby něco změnila.

Lidstvo jako takové si neustále snaží dokazovat, jak strašně moc je inteligentní a vyspělé. Jak strašně moc se liší od všech živočichů na téhle malé planetce, tak naprosto bezvýznamné ve velkém a neznámém vesmíru. Ale ve skutečnosti je lidstvo stejné jako ostatní zvířata. Ve své nekonečné moudrosti podléhá stejně jako lvi nebo gazely, pudu, který je v nás od začátku věků. Ať lidstvo chce, nebo ne, zrodilo se stejně jako ostatní zvířata a stejně tak i ono podléhá touze po hierarchii. Touze po řádu.

Takový lev, to je velké a silné zvíře. Ne nadarmo se mu přezdívá Král zvířat. Ale co by byl král bez svých poddaných. Nikoho ani nenapadne poslouchat malou, bezvýznamnou gazelu, když mluví lev. Nikoho ani nenapadne dívat se na ni, když lvi to přeci umí o tolik lépe. Lidstvo má hierarchii stejně jako zvířata. Vládnou ti nejsilnější, ti slabí se jen tiše snaží přežít další den.

Jenže člověk jako takový, se v něčem opravdu od zvířat liší. Zatímco u nich jde pouze o sílu, člověk je s prominutím, pěkná svině. Umí se vykrucovat, umí si podmanit dav. Takže, kdo má poté poznat nejsilnějšího jedince. Každý člověk má tolik masek a nikdo neví, která je ta pravá. Komu máme věřit a komu ne? Koho máme poslouchat? Kdo je ten vysněný lev, kdo je náš král, po kterém tak strašně toužíme, abychom ho mohli následovat.

Klidně si říkejte, že to není pravda. Ale lidi jsou plni předsudků. Člověk, který se napovrch nejeví jako silný jedinec, takového člověka dav nikdy poslouchat nebude. I kdyby ta slova, co říká, byla sebesmysluplnější.

Ta gazela na začátku příběhu nebyla jen vymyšlená postava. Je to jistý odraz v zrcadle, obraz toho, jak vypadáme. Je to odraz mě a odraz mnohých z vás.

Tak to totiž v životě chodí. Jsem gazelou. Malou a bezvýznamnou. A i kdybych měla sebelepší proslov, lidé vždy budou poslouchat ty silnější. Jen těm budou tleskat. A těmi se nechají vést. I když možná do samotných pekel.

Říkáte, že ne? Že tady píšu hlouposti? Ale přiznejte se sami sobě. Jen sami sobě.

Kdo z vás se někdy necítil jako ta malá, bezvýznamná gazela?

Žádné komentáře:

Okomentovat