4. února 2012

Příběh malého George

 Tohle je vlastně moje úplně první delší povídka. Vím, že to není zázrak. Ale každý někde začínal. A kdyby jsem se neměla od čeho odrazit, jak vysoko bych asi mohla vyletět?

Goerge nebyl ideální dítě. Jako malý hodně zlobil,dělal naschvály a ničil vše co bylo jeho rodičům drahé. Přesto ho měla teta Emili moc ráda. Milovala ho víc než kdokoli jiný na světě a tak nikdo nic nenamítal, když si George vzala na dva měsíce k sobě do Bristolu. Teta Emili žila ve starém domě se třemi patry. George měl ten dům moc rád. Měl rád i tetu Emili. Ale nejvíce ze všeho měl rád staré příběhy. A těch znala teta Emili spousty.
Většinou si Goerge hrál venku na zahradě ale když bylo sychravo nebo oblohu co chvíli pročísl blesk, vzala teta Emili malého George na klín a povídala mu příběhy. Jednou, bylo to dva týdny po tom co byl George u tety Emili bylo právě takové sychravé odpoledne. Tu teta Emili sedla do houpacího křesla a přivolala si k George k sobě. Posadila si ho na klín a chvíli se jen tak pohoupávala. Když se Goergovi zdálo že nikdy nezačne teta Emili najednou spustila. Měla hebký hlas jako ten nejjemnější koberec. I když byl George neposedné dítě, pokud teta Emili začala vyprávět stával s ez něj ten nejhodnější "andílek".
"Byl nebyl jednou jeden chlapec a jmenoval se George. Měl maminku i tatínka, ale nebyl šťastný. A proto byl velmi neposedný. Ovšem v srdci to byl hodný kluk. Jednou, když už měli jeho rodiče jeho zlobení tak akorát dost chtěli George dát do domova dětí. Ale jeho teta, která ho měla moc ráda se u něj neustále přemlouvala. A tak Georgovi rodiče svolily, že si George nechají. Ale jenom pod podmínkou, že si ho Georgova tetička na dva měsíce vezme k sobě do Bristolu. A tak se stane."
Teta Emili se odmlčí a malý George se podrbá na hlavě."Tetičko maminka a tatínek se mě nechtěli zbavit, že ne?" Ale teta Emili už zase vypráví.
Jednou, když bylo venku sychravo vzala Georgova tetička George na klín a začala mu vyprávět příběh. Ten příběh byl o kloučkovi který se jmenoval George. A byl velmi nešťastný........"
(po 32 letech)
Obloha je plná bouřkových mraků. Na první pohled se zdá, že na hřbitově nikdo není. Když se ale podíváte pořádně, zjistíte, že v tom nejvzdálenějším rohu, pod starou hrušní stojí drobná postava a sklání se nad hrobem. Na náhrobním kameni je napsáno:
Emili Rotter
1965-2012
Muž sklánějící se nad hrobem je George. Malý zlobivý George. Nyní je mu čtyřicet, stal se z něj velký podnikatel. Přesto George pořád není šťasten. Proč? Proč jen nemůže být jako ostatní?
Náhle odněkud zazní hrom. George pomalu odchází. Na náhrobním kameni leží zašlá růže. A kdesi pod ní v zemi leží dáma, která vidělo dobro v každém. Na prsa si tiskne deník, vázaný v krásné černé vazbě. Ten deník se pomalu rozpadá. Nikdo už si nepřečte řádky které napsala tato výjimečná žena. Kdyby ale přeci jenom někdo byl dosti šikovný, četl by, jak Emili vyprávěla Georgovi příběh. Příběh jeho života

Žádné komentáře:

Okomentovat