4. února 2012

Princeta a Kapitán - Anne-Laure Bondouxová

 
Vydejte se na fantastickou cestu s Princetou Malvou a odvážným Kapitánem Orfeusem a poznejte chuť pravého mořského dobrodružství.
Autor/ka: Anne-Laure Bondouxová
Hl. postavy: princeta Malva, Orfeus, archont
Přeložil/a: Eva Procházková
Vydáno: Perfekt, 2005

Patnáctiletá princeta Malva, zákonitá dědička galicijského trůnu, mimořádně vzdělaná a sečtělá dívka, má být provdána proti své vůli. Ona však chce o svém životě rozhodovat sama, proto se rozhodne utéct. Bouře zažene jí loď daleko na východ k bojovným kočovným kmenům. Prožívá úžasná dobrodružství a s neuvěřitelnou vytrvalostí a houževnatostí překonává všechny překážky. Cestu jí zkříží odvážný kapitán Orfeus a ona se do něj zamiluje…Hlavní hrdinové spolu s dalšími pěti členy posádky se musí podrobit zatěžkávacím zkouškám, v nichž poznají cenu pravého přátelství a nacházejí smysl života. Jejich cesta připomíná bájnou dobrodružnou plavbu antickým světem a připoutá každého čtenáře.
(text ze zadní strany knihy)

Že role princety je Malvě nepříjemná je jasné hned na první pohled. Proto se rozhodne utéct, s čímž jí pomáhá její věrná služebná a věrný přítel a učitel archont. Ale vše není tak dokonalé, jak si představovala a její plány se brzy začnou hroutit jako domeček z karet. Nejenže se zraní, ale dostane se do úplně jiné země, než původně předpokládala. A to ještě netuší, co ji všechno čeká.

Abych nezačala hned negativně, určitě to má něco do sebe, nápad dobrý a pokus dát dohromady romantiku a fantasy taky celkem vyšel, i když to místy pěkně "skřípe". Zajímavé názvy, které jsou ovšem celkem zřetelně normální zeměpisné názvy, s přeházenými písmeny (viz. Princeta, Aremika, Ornient…), by se na jednu stranu daly označit jako skvělý nápad, na druhou se ale zase nabízejí otázku, zda autorka prostě neměla dost fantazie vymyslet vlastní, nebo to bylo záměrné. Já osobně myslí, že je autorka vymyslela, aby příběh působil více "z našeho světa" což je v konečném důsledku možná na škodu. Každopádně se to pořád plete a já už jsem na konci prostě četla Amerika, orient atd.

Bohužel, nevím, jestli je to mou absolutní alergií na dobré konce a love story, ale když jsem tu knihu dočetla, řekla jsem si, co se to tam vlastně dělo. Jaká byla pravá pointa? Něco jako "děti neutíkejte z domova"? Ne, to asi určitě ne. Mám takový pocit, jakoby se autorka prostě rozhodla napsat něco úžasného, ale když to nesla do nakladatelství, vypadlo jich těch pár důležitých stránek.


Ještě jedna věc mi hodně vadila. To, že byla zkombinovaných hodně žánrů by až tak nevadilo, kdyby kniha nebyla tak žalostně krátká. Kdyby měla alespoň čtyři sta nebo pět set stran, myslím, že by se mi líbila, možná i moc líbila. Protože je to dobrý nápad, dobře se to čte, ale je to jako: utekla z domova, pak udělala tohle, pak udělala tohle, pak ji zachránili tihle a pak žila šťastně až do smrti a bla bla bla…

Příliš pohádkovský nádech, který by se ale kvůli konci dal překousnout a spousta skvělých nápadů nahuštěných do příliš málo slov dala tak podle mě zaniknou skvělé knize, plné krásných a dojemných chvil a vytvořila místo toho něco, co člověk přečte za jeden den a pak si řekne asi tohle: hm hezký. Jak říkám Nápad byl skvělý, těch několik žánr dohromady taky docela fungovala, ale něco tomu chybělo. Něco moc důležitého. Něco, díky němuž si na knihu pamatuju třeba i dvacet let poté, co jsem ji četla. Jenže na Princetu a Kapitána zřejmě brzy zapomenu a když tu knihu ještě někdy uvidím, jen matně si vybavím, že jsem ji kdysy četla. Ale to bude asi tak všechno.

Žádné komentáře:

Okomentovat