4. února 2012

Příšerné příběhy strýce Montaguea - Chris Priestley

 
Soumrak padá, mlha houstne a domem se rozhlédají strašidelné zvuky. Co je zaš strýc Montegue a kde vzal všechny ty předměty na které se vážou podivné, strašidelné příběhy.
Autor: Chris Priestley
Ilustrace: David Roberst
Přeložil: Vít Penkala
Obálka: Michal Kuba
Vydáno: Argo, 2011

Edgar ze všeho nejraději naslouchá příběhům. Není proto divu, že ho to táhne za takovým za takovým náruživým vypravěčem, jakým je strýc Montague. Co na tom, že strýc bydlí v ponurém domě na konci lesa, jenom se svým mlčenlivým sluhou Franzem, a že všechny jeho příběhy jsou strašidelné? Návštěva u něj má proto vždy trochu tajemnou atmosféru. Edgar se usadí do křesla u krbu a upíjí bez šálku horký čaj. Plameny vrhají po stěnách mihotavé stíny, starým domem se ozývají tajuplné zvuky a za okny jakoby se někdo plížil. Je čas na hrůzostrašné historky. A strýc Montague se nenechá dvakrát pobízet. Proč se však pokaždé tváří, jako by se ony příběhy opravdu udály? A proč Edgarovi brání, aby se setkal se sluhou Franzem? A kde vzal všechny ty podivné předměty, které hrají hlavní roli v jeho příbězích? Je jasné, že dříve či později musí dojít na vyprávění nejdůležitější-na vyprávění o strácy Montagueovi samotném.
(oficiální text z obálky)

Edgar je vlastně normální kluk. A miluje strašidelné příběhy, obzvlášť když mu je vypráví strýc Montague, který bydlí v domě, ze kterého viděl Edgar všeho všudy jeden pokoj, koupelnu a chodbu a který je přesně ten typ strašidelného domu, jaký byste si představili v těch nejstrašnějších snech a nočních můrách, ale také vlastní všechny předměty, o kterých jeho strašidelné příběhy jsou a i když se to zdá Edgarovi nemožné, tvrdí, že si ty příběhy nevymyslel, ale že je pouze převypravuje. Horové povídky jako Nelez tam nebo Zlacený rám čí Nedveře tak zanechají ve čtenáři pocit, že strýc Montague má možná pravdu. Že všechny ty příběhy jsou skutečné.

Tahle kniha vy mě zanechala tak příjemný dojem, jako už jsem dlouho neměla. Bylo to tak…tak…tak strašně hezký, možná trochu dětský, ale bylo to krásný. Úsměvný. Okouzlující. Roztomilý. Když si chcete přečíst hororové povídky a být psychicky na dně, sáhněte po S. Kingovi. Když se chcete bát, ale přesto mít že čtení příjemný pocit přečtěte si tuhle knihu.

Každá povídka, která se v téhle knize nachází, je jiná a přesto mají společné znaky. Tím prvním jsou děti. Hlavní hrdina příběhu je vždy dítě. A to je dobře protože příběhy působí opravdověji s dětmi v "hlavních rolích". Dospělí jsou příliš úzkoprsí na takové příběhy. Další věcí je tajemnost. Autor se nesnaží o sáhodlouhé vysvětlování, které by strašidelným povídkám jen uškodilo, ale zanechává tu správnou část tajemna, která navodí tak strašidelnou atmosféru, že Vás z toho bude mrazit v zádech. Příběh nemusí mít přesné vysvětlení, aby byl skvělý.

Dalším plusem knihy je to, že nejde jen o pouhou sbírku hororových povídek, ale o jakési dvoje vyprávění v jedné knize. A příběh strýce Montaguea, který Edgar pomalu objevuje je v lecčem strašidelnější, než ostatní povídky. Jedno ale tahle kniha může zaručit. Ne, že byste v noci nemohli usnout, ale bát se budete. A když už nic tak ilustrace a obálka je tak nádherná, že už jen díky tomu budet knihu číst s větším nadšením.

Žádné komentáře:

Okomentovat