18. února 2012

Sophiina volba


Autor/ka: William Styron
Hl. postavy: Sophie, Stingo, Nathan
Přeložil/a: Radoslav Nenadál
Obálka: Ivan Brůha
Vydáno: Knižní klub, 2005

Jelikož Sophii v tu chvíli už vyschly slzy, zvolna se vzpamatovávala. Natáhla ruku a vtiskla mi do dlaně můj kapesník, který se zatím proměnil v provlhlý žvanec. Přitom jsem poprvé zahlédl na opáleném, lehounce pihovatém předloktí vytetované šarlatové číslo, jež tvořilo nejméně pět číslic, číslo sice příliš malé, abych je přečetl, ale provedené zřejmě přesně a odborně. K té jihnoucí lásce v žaludeční krajině se přidala náhlá bolest a já jsem Sophii jedním mimovolným pohybem, který jsem si nijak nedovedl vysvětlit, uchopil za zápěstí a prohlížel jsem si tetování zblízka. Uvědomil jsem si zároveň, že by moje zvědavost mohla působit urážlivě, ale nemohl jsem si pomoct.
„Kde jste byla?“ zeptal jsem se jí.
Vyslovila polsky nějaké křehce znějící slovo, ve kterém jsem stěží rozeznal
„Oświecim“
 (oficiální text z obálky)


Už každý asi někdy slyšel, že je něco jako „Sophiina volba„. Těžké rozhodnutí. Velmi, velmi těžké. William Styron vytvořil pozoruhodný psychologický román, který nejenže čtenáře přinutí zamyslet se nad rozhodnutími, kterým čelíme každý den a které utváří náš život, ale také nad tím, jak tyto rozhodnutí mění nás samotné, nejen náš osud. Sophie se dostala na tolik křižovatek a vždy si musela vybrat cestu, kterou se chce vydat. Která ale byla ta správná? A co by se změnilo, kdyby si vybrala jinak? Nikdo netuší. 

Příběh je sám o sobě o tolik autentičtější, jelikož je psán vyprávěním mladého člověka, který, přiznejme si to, svět teprve objevuje, kterého všechna rozhodnutí teprve čekají. Stingo je, sám o sobě vlastně trochu nezajímavou osobností. Ačkoliv se v průběhu příběhu vyvíjí, dospívá a mění se, stále zůstává takovým malým chlapečkem, který najednou vkročí do velkého města, světa dospělých a poznává ho. Má trochu pošetilé názory a jeho myšlenky jsou stále ještě myšlenkami dítěte. Možná, že se snaží dospět, ale s těmi, kteří už zažili rány „pána osudu„, nedokáže udržet krok. A to je, přiznejme si to, největší problém téhle knihy. Stingo, Stingo je zkrátka tak trochu pořád nedospělý chlapeček, který touží dospět, ale není schopný přinést mnoho obětí. Vidí budoucnost příliš přímočaře a neumí se dívat za roh. Nejspíš to byl autorův záměr, aby Stingo v příběhu postupně dospíval, ale na mě na konci nepůsobí o moc dospěleji, než na začátku. Když se příběh začne točit kolem Stinga, jakoby zpomalil a nevěděl, kudy se dát dál, jak pokračovat. Proto jsem taky prvních dvě stě padesát stran četla strašně dlouho. 

Na druhou stranu mě udivuje, jak přesně dokázal autor vystihnout vztah Sophie a Nathana.  Jak mohl vůbec vymyslet něco tak moc komplikovaného a přitom krásného. Pravdou je, že příběh jejich lásky mi přijde mnohem dojemnější, než všechny romantické příběhy, které znám. Tak, vlastně ani nevím, jak to vyjádřit. Prostě, je to zvláštní, ale víc než celý Sophiin příběh (který byl také velmi zajímavý a krásný, ale prostě…) mě dojal příběh těch dvou.

Celkové mi Sophiina volba hodně dala, ale taky hodně vzala. Teď už záleží jen na tom, čeho bylo víc. Když jsem s touhle knihou chodila po škole, pár lidí mi řeklo, že bych jí neměla říct, že jsem na to ještě příliš, ehm, jak jen to řekli…“malá“. Moc „pikolo“. Nemyslím, protože pohled dítěte, když mě tak chcete nazývat, a pohled dospělého, je úplně jiný. A člověk by se měl na věc dívat z více úhlů, ne?

94% 
Zdroj obálky: moje-knihy.cz

1 komentář:

  1. to, jak jsi popsala, jak na tebe příběhy knihy zapůsobily...způsobilo, že si ji také přečtu. Osobní zpověď...občas nějaká pravopisná chyba, ale je to pro tebe důležité?

    OdpovědětVymazat