26. února 2012

Tři mušketýři - Alexandre Dumas

 Autor/ka: Alexandre Dumas
Hl. postavy: d´Artagnan, Aramis, Athos, Porthos, Mylady
Přeložil/a: Jaroslav Janů
Ilustrace: Maurice Leloira
Obálka: Pavel Brom
Vydáno: Albatros, 1974

Mladík d´Artagnan přijíždí do Paříže, aby se stal mušketýrem, jako jeho otec. Hned první den si ale stihne udělat hned několik nepřátel. Tři z nich se ovšem stanou jeho nejvěrnějšími přáteli, Athos, Porthos a Aramis, Tři mušketýři. Společně pak zažívají krušné chvilky, když se snaží zachránit Královnu před sítí, kterou jí utkal sám kardinál a tajemná žena Mylady. D´Artagnan zažívá první lásky i strasti a objevuje nebezpečný, ale vzrušující život mušketýra, po boku svých přátel na život a na smrt. Doslova.

Alexandre Dumas se pomalu plíží do útrob královského dvora a spojuje tak dobrodružství a odvahu tří, vlastně čtyř, mušketýru s pletichami těch nejvyšších. Koho by to kdy napadlo, podezřívat mladičkou královnu z … no řekněme, ne z moc pěkných věcí. Kardinála samozřejmě. A král, ten je, no řekněme si to na rovinu, tak trochu mezi dvěma mlýnskými kameny. Ne, že by byl neschopný, prostě se jen ocitl ve špatné pozici, a jestli si chce zachránit život, musí občas uskočit na tu „zlou“ stranu. A proto se stává, že někdy je Mušketýrům nápomocen a jindy zase ne.

V prvním díle se jedná hlavně o tyto královské pletichy, což přiznávám, mě bavilo daleko víc, než díl druhý. V prvním díle se naši čtyři přátelé musí vypořádat s nepřízní kardinála, který je, zdá se, rozhodnut nechat tyto statečné muže zabit, nebo alespoň uvěznit, či je jinak oslabit. Oni se ale statečně drží a jen tak se nenechají něčím zastavit. V druhém díle se prakticky celý děj odehrává v období obléhaní La Rochelle, bašty francouzských protestantů, podporovaných Anglii.

Hlavní hrdinové, tedy naši čtyři mušketýři, jsou bezesporu zajímavé postavy. Nejmladší, d´Artagnan, je odvážný, chytrý, také ale zbrklý a hodně často i příliš sebevědomí, což ho nejedenkrát přivede do velmi prekérní situace. Oproti tomu Athos, šlechetný a udatný je, dále by se říci, pokaždé o krok napřed. Porthos na mě zezačátku působil jako pouhopouhý ožrala, ovšem v druhém díle, kdy se většina postav podstatně zhorší, on nabývá nečekaných rozměrů. Aramis je mému srdci nejblíže (až na tu církev, ale když vezmu v potaz dobu…), je mladý, krásný, šlechetný a sečtělý. Zkrátka, rozený kavalír. Nesmíme zapomenout ani na Kardinála, který je v téhle knize sice „ten zlý“, zato ale velmi dobře popsaný a s charakterem hada. Což se na druhou nejhlavnější zápornou postavu dost hodí. Proč druhou? Protože je tu ještě jedna, tak zákeřná a pomstychtivá, že by před ní uteklo i celé Napoleonovo vojsko, Mylady. Mylady je postava tak neuvěřitelně prohnaná, že si nedokážu představit lepší. Mylady je možná na špatné straně, ale svým způsobem je to i hrdinka.

Pak tu máme ty další postavy, jako král, královna, lord Buckingham, sluhové mušketýrů nebo Constance, královnina služka a dÁrtagnanova láska, kterýchžto příběhy jsou sice v knize nějakým způsobem důležité, ale já nemám čas, ani náladu všechno rozepisovat, protože přeci jenom, zas tak zajímavé nejsou.

Tři mušketýři jsou dílem romantickým a dobrodružným, dílem plném krásných dam a šlechetným mužů. Alexandre Dumas nestvořil historický román, který by byl jak podle učebnice dějepisu (a jsem si jistá, že něco takového ani napsat nechtěl), ale možná proto je tenhle příběh o to zajímavější. První díl mě naprosto nadchnul u druhého jsem už trochu usínala – z d´Artagnana je se stal hrozný spratek a Mylady to prostě nevytáhne. Pamatuju si, že když jsem je četla poprvé, v deseti letech, naprosto mě uchvátili a můžu říct, že ten pocit pořád trvá, i když možná už ne tak intenzivně.

Žádné komentáře:

Okomentovat