5. února 2012

Už dost!

Po třináct let, každý den
žila jsem ten strašný temný sen.
Po třináct let, každou noc
ztrácela jsem nad tím moc.

Každý den trnu ve strachu a zlosti,
Že temnota se jeho mysli znova zhostí.
Každý den pluju na vodách nejistoty,
Že se mu v mysli přehrají špatné noty.

Že přijde zase ten temný den,
„už dost“ říkám si stále jen.
Ale uniknout osudu svému se nedá.
Když ne temný den, přijde noc škaredá.

A pak, když se mraky roztrhají,
se zbytečné mé hořké slzy zdají.
Avšak, můžu čekat jen,
kdy se zas spustí ten temný den

Nebo ta škaredá noc.
Už je toho na mě moc.
Už dost! Už dost! Už dost!
Bortí se pode mnou záchranný most.

Trhají se všechna záchranná lana,
najednou jsem na to všechno sama.
Zhasnul i poslední maják na moři,
má duše se do temnoty pomalu noří.

A už je tu zase ta škaredá noc,
a já marně volám o pomoc.
Protože nikdo mě už neuslyší,
a stejně tak mě nikdo neutiší.

Tou silnou musím zdá se být,
klidnou a pevnou mysl mít.
Neronit slzy, ani jednu už,
(„Vzmuž se holka, tak se vzmuž.“)

Ale já to nezvládnu, už nejde to dál,
všechnu energii ten boj ze mne vysál.
Vlci mé tělo ohlodali na kost,
Prosím, už dost, už dost!

UŽ DOST!

Žádné komentáře:

Okomentovat