28. února 2012

Zalez zpátky do nory, venku je ještě tma.

Ne neptejte se mě, co to znamená, protože sama nemám ponětí. Ale to nevadí, ne? Někdy člověk dělá střelené věci. Není potřeba je vysvětlovat, ani je bránit, protože se prostě stanou a tím to končí. Takže ten overal prostě budu nosit, a ať si třeba myslí, že jsem se pomátla. Ale vzhledem k tomu, kolik je venku stupňů, si budou muset ještě chvilku počkat.
Já totiž byla včera v Praze. Jsem holt velká "výletnice". A krom nechutně drahého kafe ze Starbucks jsem si přivezla dvě knihy a overal.Je fialovo-růžový, kytkovaný a strašně super. A známe to všichni, možná až moc "výstřední".
Ale zpět ke knihám (vždycky někam jedu a tvrdím, že si chci koupit boty, bundu, nebo nějakou jinou věc, která nemá se čtením nic společného a stejně se poté vrátím s nejméně jednou knihou), první z nich, kterou ale bohužel dostanu až o prázdninách (jelikož moje peněženka byla jinak utrpěla ještě vážnější zranění - protrhlá slezina, sečná rána na rameni jsou už tak velmi těžká a to se mi ani nechce zmiňovat o té na hlavě, byl to tvrdý boj) a tak mi ji naší zaplatí a dají za školu (jak už dopředu vím, že budu mít dobrý vysvědčení...XD), je Tygře, tygře. Možná jste o ní už slyšeli, je to čerstvá novinka, o dívce, která byla patnáct let lolitou a co jsem tak četla obálku, asi jí to nějak nevadilo a navzájem se milovali. Každopádně se těším, protože hodně se o tom říká, že naskýtá úplně nový pohled na tuhle problematiku a navíc je prý dost, ehm, upřímná, tak uvidíme.Tou druhou je Rozum a cit, od Jane Austenové. Obálka je sice to největší zlo, které jsem kdy viděla (vážně, neznat to jméno tak se ptám co tahle kniha sakra dělá v oddělení světová literatura), ale, stála jenom 129 korun, a to je krásné a jelikož je brožovaná, tak si prostě obalím bílým papírem, abych za prvé: překryla tu hrůzu a za druhé: aby se mi nepomačkala.
Šíleně mě bolí nohy, ale zase jsem po dlouhé době byla v McDonaldu a po dlouhé době si mohla užít. Takže celkový pohled - rozhodně to stálo za to. I když, z metra je mi pořád trochu divně, možná jsem si neměla sedat čelem proti směru jízdy (teď nevím, jestli jsem to řekla dobře, ale prostě ne tak, jak je to normální), protože jsem chvílemi měla pocit, že se mezi nás vrací kafe ze Starbucks a hranolky od McDonalda a to všechno pěkně propojené.... Jen žertuji. Ale nějak na skákání mi taky nebylo. Příště možná radši pěšky. I když s mým orientačním smyslem, kdo ví.

Žádné komentáře:

Okomentovat