10. března 2012

A tak jsme si kousli do zakázaného jablka...


Sexualita je v dnešní době tabu. Nikdo o dospívání nemluví, a přitom mají všichni tolik otázek. Proto jsem se rozhodla psát o vztahu dnešní mládeže k dospívání a sexualitě. A proto jsem to, možná někdy trošku trapně, všude vehementně rozhlašovala. Brala jsem to jako jakýsi průzkum. Zajímalo mě, jak budou lidé reagovat. Jak budou reagovat lidé z věkové skupiny, které se to týká. Moji vrstevníci. Nemůžu říct, jestli mě výsledek překvapil, zklamal nebo jenom utvrdil v mých předešlých domněnkách. Čekala jsme takové reakce, ne, že ne. Ale přesto mi to bylo líto, bylo mi z toho na nic. Jak jen mohou být lidé v mém věku tak neskutečně zabednění a hloupí.

Osobně by mě zajímalo, co jim běželo hlavou, když jsem to říkala. Vážně by mě zajímalo, o čem si mysleli, že budu psát. Jestli se domnívali, že to bude něco jako “druhá Kámasútra“, tak je upřímně lituju. Ne, nevím, co si DOOPRAVDY mysleli, a nejspíš to ani nikdy vědět nebudu. Protože nikdo nedokáže přesně vyložit myšlenky, které mu jen tak nazdařbůh prolétnou hlavou. A protože dneska by mi jen malé lidí do očí řeklo skutečně to, co cítí. Ale zpět k tématu.

Problém není v tom, že bychom nevěděli jak se ptát, nebo neznali otázky. My se prostě jen bojíme zeptat. Jako by snad konverzace o dospívání a sexualitě (jasně, že to nesmí probíhat, já nevím, v kavárně a řvát přitom jak na lesy) bylo něco špatného. Jenže dneska, když bych před některými lidmi v mém věku začala mluvit třeba jen o velikosti podprsenky, mám docela obavy z toho, že by mě do minuty ukamenovali. Nemám ráda „bravíčka, dívku“ a podobné časopisy, ale jediný důvod, proč jsem ještě nezačala krutou a krvavou válku proti nim je tohle. Oni totiž jako jedni z mála zřejmě pochopili, že dnešní mládež má tolik otázek, ale bojí se kohokoliv zeptat přímo, z „očí do očí“. A i když je způsob jejich odpovědí někdy trošku „košer“, možná je to ten jediný působ, jak se některá dívka může dozvědět, že i s „měsíčky“ se může do bazénu.

Víte, já chápu takový ten trapný pocit studu, když se na to máte někoho zeptat. A chápu, že ne všichni znají osobu, se kterou by si o tom mohli popovídat. Jenže víte, ono paní z redakce časopisu, i když ví, jak o dané problematice mluvit, nikdy nebude úplně to samé, jako když se člověk zeptá někoho, koho důvěrně zná. Mamku, sestru, kamarádku…Navíc, některé věci se prostě přes písemný projev udělat nedají. Paní redaktorka nikdy nebude objímat kolem ramen, nebo chytat za ruku. Nikdy nebude vidět obličej a tím pádem nebude znát přesně pocity. A ty nebudeš znát její. Neuslyším tón, kterým by ti odpovídala. To se z papíru vyčíst nedá. Paní redaktorka bude sedět za stolem, číst všechny ty zprávy a pak na některé odpoví. Přátelsky, ale přesto stroze. A nic víc.

Možná si říkáte, že tady melu kraviny. Ale ono to tak s dnešní mládeží opravdu je. Když přijede paní, se kterou si žákyně (Ano, záměrně píšu žákyně. Vlastní zkušenost? Hádejte.) mají popovídat o dospívání, všechny se začnou smát jako slepice bez mozku. Jenže o některých věcech je potřeba mluvit. V dnešní době rosteme rychleji, než si naši rodiče připouští. Mají své děti ještě za malá nevinná stvoření a ty si přitom za rohem zapalují cigarety a nalévají do sebe alkohol, a sprostě si nadávají do „kurev“ a „čuráků“, ale o sexualitě otevřeně a rozumně mluvit neumí, protože v jádru jsou to pořád ještě děti, i když si hrají na dospělé. Jestli Vám tohle přijde normální, mně tedy ne.

Proč jsou asi v dnešní době případy čtrnáctiletých těhotných dívek. Protože „děti“ mají příliš mnoho nezodpovězených otázek. A vinou dnešní společnosti se bojí zeptat.

2 komentáře:

  1. kéž by bylo více takových přemýšlivých "žákyň"

    OdpovědětVymazat
  2. Rozhodně "nemeleš kraviny". Úplně si pamatuju sebe ve věku 13 či 14 let. Jak mi přišlo trapné se na tohle téma někoho ptát, jako by to bylo nepatřičné. Ta zvědavost byla neskutečná. Naštěstí se mnou si o tom rodiče (i babička :-D) povídali.
    Tak si říkám, že by si to mělo uvědomit více rodičů, že jejich děti si potřebují povídat, i když se stydí.

    OdpovědětVymazat