9. dubna 2012

Můj svět v obrazech podruhé - Mrtvé jaro

Tentokrát přináším třináct z mé nedělní procházky. Chtěla jsem zajít ještě na hřbitov a na pole, ale nakonec mě vítr, který foukal opravdu nepříjemně, donutil vrátit se domů a tak mám fotky prakticky jen z jednoho místa. Některé (obzvlášť ty s těmi bobulemi a takovou tou zvláštní "kalíškatou" kytkou) se mi líbí.
Varování - na fotkách jsou data, čehož jsme si všimla až teď. Bohužel, vrátit se to nedá, tak doufám, že pro tentokrát prominete...

 
 Ten to rozkošný trs trávy se jmenuje Ferdinand a roste u nás na hřišti. Ferdinand má rád déšť a žížaly, nemá rád dlouhá sucha, malé děti a zvířata. Pokus chcete Ferdinanda poznat blíže, zavolejte...xD.

Kus stočeného drátu.Upřímně, ten pojmenovávat nebudu...

Představuji vám Mary a Popy. Hádejte, která je která. První správně hádající dostane odměnu...

 Toto je Albert, neidentifikovaná věc povalující se v blátě.
 
 Než jsme se nadála, stihl se Albert rozmnožit. Představuji Vám, Alberta II.

 Strom číslo jedna, strom mého srdce, Jonatán (dobře, já vím, že to byl pes, ale....).

 ...Přemýšlí, co napsat a nic ji nenapadá...

Strom číslo dvě a tři a čtyři a pět a šest....Ani jeden z nich si nezaslouží nést jméno a ani jeden z nich nikdy nebude jako Jonatán.

Jonatán má konkurenci. Nezávislý stařec/strom Gustav je majestátní a touží po klidu...


 A stále znova, znova, znova, roste ke Slunci větev Gustavova...

 
Jak jsem říkala, moje nejoblíbenější fotka z této procházky. Jejich jména jsou El Em a En.


 Do téhle kytky jsem se zamilovala na první pohled. Seschlá, sešlá mrazem, ale přitom majestátní královna.


 Květiny uschlé a mrtvé. Nevypadá to moc jako jaro.


P.S. Díky jednomu článku, který už nemůžu najít, bych autorkou mohla být obviněna, že jen proto, že zveřejňuji své fotky na blogu, se pokládám za fotografku. Tedy, pro lidi s tímto názorem, NEPOKLÁDÁM!

1 komentář: