3. června 2012

Když se vzdbudíš, jako první dej na zem nohy...

Hlava by to totiž nemusela vydržet tak dobře. Přiznejme si to, nohy k tomu byly určeny. A to je dělá, pro tenhle úkol, přeci jenom vhodnější. Věřte mi, říkám to z vlastní zkušenosti. Dneska ráno jsem se pokoušela postavit na hlavu, ale nohy jsou v tomhle ohledu vážně mnohem spolehlivější. A taky méně bolestivější.
Včera jsme psali slohovku (tři, co tam předtím nebyly). Upřímně, témata mohla být lepší, ale ničeho jako "Já a moje televize" nebo "Já a můj počítač" jsem se naštěstí nedočkala, takže to bylo celkem v pořádku. Psala jsem na téma: "Když začneš důvěřovat sám sobě, umíš žít.", což bylo podle mě ze všech nejlepší. O něčem jako "Co mám ráda na mém městě" bych totiž nebyla schopná napsat ani čárku. A aby jste neřekli, že jsem zlá, tak jsem Vám ji sem samozřejmě dála. Doufám jen, že nebudu nařčena, že jsem ji opsala. Což byl se klidně mohlo stát.
Jako každý rok touhle dobou k nám přijela pouť. Což znamená spoustu nekvalitní muziky celý den, neutichající ruch a dav lidí ( i když, ono to s tím  davem nebude tak horké, jak to tak vidím). Každopádně, nic, z čeho bych skákala dva metry do vzduchu. Ale za těch čtrnáct let si člověk tak nějak zvykne. A upřímně, existují i horší věci. Jako třeba představa, že příští týden strávím plazením s ev blátě a hledáním broučků.
Dobře, teď možná fantazíruju, ale když říkala galeje, tak co si má člověk představit, když jeden na biologickou soutěž někam k Dukovanům (kdyby náhodou vybouchly, tak se nedivte) a bude tam týden chodit na exkurze, pak si zajde pár kilometrů dlouhou stezku, kde z něj udělají pitomce, pak si poslechne, že byl poslední a pak hurá domů. Tohle je asi tak plán na můj další týden. 
P.S. : Takže tu nebudu, pro ty, kterým to z mého dech beroucího popisu soutěže Zelená stezka, Zlatý list, ještě nedošlo.
P.P.S. : Koupila jsme si Hladová přání, takže jsem teď tak trochu v rauši. A to jsem přečetla porvní čtyři stránky (kožná pět) .
P.P.P.S. : A aby jste neřekli, že jsem škarohlíd, tak Vás sem dám ještě jednu takovou věc. Je to v angličtině a proto tomu neříkám básnička. Moje schopnosti jsou bohužel ještě značně omezené.

Cold and winter blow
and we are go and go.
You can´t live alone
and I can´t save you. So

why are you so cold 
and why are you so far.
I don´t want to go
so far to the star.

You cannot come back
come back to our home.
Our future is black.
I will live alone...

Žádné komentáře:

Okomentovat