8. července 2012

Rosemary má děťátko / Rosemary´s baby - Ira Levin


Autor: Ira Levin
Přeložila: Alena Jindrová - Špilarová
Obálka: Robin Brichta
Vydalo: Academia, 2009
Počet stran: 200
Epika, Próza – román, Postmoderna

Guy a Rosemary jsou úplně normální mladí manželé. On herec, ona žena v domácnosti. Chtějí mít děťátko, a tak se rozhodnou přestěhovat do většího bytu. Náhoda tomu přeje, že se zrovna uvolní byt ve velmi žádané lokalitě. V Bramfordu. I přes velké výmluvy jejich dlouholetého přítele Hutche, který tvrdí, že se dům přitahuje neštěstí, jelikož se zde stalo mnohem více záhadných úmrtí, a protože zde v minulosti žilo spoustu podivných existencí, se do bytu v Bramfordu Rosemary s Guyem nastěhují, čímž jejich temná budoucnost začíná…


Rosemary má děťátko je kniha velmi zvláštní, pro nás už trochu „z ruky“, protože přiznejme si to, dneska je satanismus a tyhle věci o hodně více správné a „super“, než v letech, kdy byla tato kniha psána. Tenkrát bylo náboženství tak nějak „víc v módě“ a všechny tyhle věci, jako Satan a černé svíčky, ty se prostě tak nebraly.

Začátek trochu připomíná takové ty idylické příběhy, klasický americký pár se chce nastěhovat do nového domu. Rosemary i Guy jsou lidé, kteří působí velmi příjemně, rozkošně a nenafoukaně, jsou milý ke svým sousedům a mají dobré vychování. Co na tom, že je Castevetovi pozvali na večeři. Oni by se přeci také chtěli seznámit.

Kniha je rozdělena do tří částí. V té první je to spíše o vztahu Rosemary a Guye, o jejich vzájemném soužití, ale také o nich dvou, jejich povahách, kladech a chybách. Jiných postav se zde dotýkáme jen lehce, spíš si je tak oťukáváme a zaměřujeme se hlavně na ústřední dvojici. Jejich vztah už totiž není tak klidný jako dřív a ukázková slupka amerického páru se začíná loupat, trhat a praskat.

V druhé části se už více zaměřujeme i na další postavy, poznáváme Rosemariiny a Guyovy sousedy, přátele, rodiny. Poznáváme více i jejich minulost, i když do té se v celé knize příliš nezasahuje. Rosemary je těhotná, a tak se pero autora hodně točí kolem těhotenství, nastupuje nový doktor, starý známý Castevetových, a spolu s ním také velké těhotenské bolesti, které Rosemary pronásledují celé těhotenství. Na konci druhé části je velké finále, vyvrcholení.

Třetí část už představuje jen takové završení, opravdovou třešničku na dortu. Jak se nakonec Rosemary rozhodne a co všechno jí osud nadělí do klína, to už neprozradím.

Napadá mě, že k této knize existuje hodně vysvětlení. Buď je to všechno tak, jak to napsali v knize, nebo jsou všechny ty věci okolo satanismu a černé magii jen výmysly Rosemary, které se to v hlavě trochu pomíchá. Co když to všechno je jen výmysl a ona si to všechno namluvila sama. Další možností je, že se nezbláznila jen Rosemary, ale i všichni ostatní a vzali jí normální dítě a teď si všichni myslí. Napadá mně jich ještě pár. Tohle jenom dokazuje, že i když se příběh rozvíjí „jen“ na 200 stránkách, může se nad ním bloumat hodiny a hodiny.

Celkové mi tahle kniha přišla hodně dobrá a vyrovnaná. Celá byla pěkně uzavřená, nic nevyčuhovalo, všechno bylo domyšlené. Otevřený konec nechal prostor pro další otázky, ne ale tolik, aby se dala zpochybnit celá kniha. Většina postav byla dobře vymyšlená a jejich reakce byly rozumné, smysluplné a uvěřitelné, proto mi Rosemary má děťátko přijde jako velmi dobrá kniha, která jistě ještě dlouho zůstane v mé hlavě. Jedná se o psychologický thriller s nádechem hororu, který v člověku určitě něco zanechá.

Podle filmu byl natočen v roce 1968 film režiséra Romana Polanskije, s Miou Farrow v hlavní roli.

1 komentář:

  1. Moc dobrá kniha, nervy napnuté k prasknutí...akorát pokračování nestojí za nic!

    OdpovědětVymazat