16. září 2012

Sůl nad zlato, aneb byl jednou jeden člověk!


Vždycky, když už mě přestává bavit psát blog, tak změním vzhled. Pokaždé. A vždycky to zafunguje. Jenže, proč vlastně? Proč všechno nové a neokoukané je tak lákavé, tak bizardní. V našich očích pak zašlý lesk těch starých věcí zevšední ještě víc. Ale nebyly i ony pro nás v dobách své novoty také tak zářivé. Tak proč už najednou nejsou? Lesk nemizí. To jen člověk si ho přestává všímat.

Ta „stará“ dobrá písnička od Svěráka, Neopouštěj staré věci pro nové. Už když jsme byli malí, tak jsme si radši hráli s něčím novým, něčím neokoukaným. I když ta věc, která nám předtím tak moc přirostla k srdci a se kterou jsme měli vytvořený vztah, byla pořád vedle nás a čekala. Ale nikdo už si jí nevšímal.

(Možná nám měl tenkrát někdo ukázat, že se to nedělá. Možná bychom pak, jako velcí, neubližovali těm „velkým panenkám„.)

Je to zkrátka vrozená vlastnost člověka. Dokonce i v postýlce jsme zahazovali staré hračky a natahovali se pro ty neokoukané. Ale proč? Proč tak hrozně toužíme po novém? Jistě, nové je krásné, nové je lákavé. Ale opravdu jsou všechny naše vztahy tak křehké a tak slabé, že je prostě jen tak zpřetrháme? Opravdu to všechno, co jsme budovali, zase obětujeme pro něco, co nás možná opustí. 

Anebo, což je možná ještě horší, si vytvoříme další vztah, který stejně jako ten předchozí, zase jednou roztrhneme, kvůli další lákavé věcičce. Každá nová věc nám jednou zevšední. Ale i přesto, když uvidíme, jak září, myslíme si, že je to to nejlepší. Jít dál. Pohnout se kupředu k té lákavé nabídce, k té podané ruce, které směřuje naším směrem. Kupředu? Pardon. Možná je to spíše krok zpátky.

Člověk má spoustu nedostatků, spousty chyb. Tohle je jedna z nich. Nelze říkat, že je to tak špatně, ani že je to správně. Je to lidské a už to tak prostě chodí, takže nezbývá, než se s tím vyrovnat. Lesklé nové věcičky tu budou vždycky. A budou tu i lidé, kteří se za nimi budou honit. Lidé, kteří snadno zpřetrhají vše, co měli, je kvůli té jedinečné novotě. Té neznámé. Tomu, co se pro ně jeví jako nejlepší. I jízdenka do pekla může být obalená zlatem.

Odhozená hračka ale není to samé jako odhozený člověk. Hračka totiž nic necítí.

2 komentáře:

  1. Marti moc se mi líbí jakým způsobem píšeš tak v tom určitě pokračuj . Ráda tě doporučím všem svým známím .

    OdpovědětVymazat