3. listopadu 2012

Jedinečnost....

 
Stála tam v řadě
jako strom v aleji.
A asi ji ani nenapadlo,
jestli by vypadala krásněji,
kdyby vykročila mimo určený směr.


Seděla na židli u stolu,
 tak jak je to zvykem,
nohu přehozenou přes nohu.
A ani na chvíli ji nenapadlo
dát ty nohy na stůl.

Zpívala „e“ a pak „b“
jako všichni ostatní.
A ani nepomyslela na to,
že jsou tu i další tóny.

(To proto, že nemusela.)

A přesto, když vešel do místnosti.
Viděl stát v řadě jen ji.
Byly to její nohy, na které se díval,
byl to její hlas, který poslouchal,
když zpíval.

Jedinečnost není určena
směrem, kam jdeme,
ani způsobem, jakým sedáme,
nebo tóny, které zpíváme.

Můžeme být stokrát v davu skryti,
a přece plni originality.

Žádné komentáře:

Okomentovat