4. listopadu 2012

Možná je na čase...


Čas je znám jako něco, co plyne.
(Stále kupředu jako řeka se vine.)
Tiší bolest, zoceluje rány a tvoří jiné.

-Čas dává cíle, přináší budoucnost a zajišťuje minulost. -


S časem přichází pochopení.
S časem přichází osud.
S časem přichází poučení.
S časem přichází smrt a zrození.

-S časem přichází rozuzlení našeho příběhu. -

Čas dává životu smysl, je jeho tělem, jeho tváří, je loutkařem, který tahá za provázky. Ale sám také není ničím jiným než postava v příběhu.

Kde je loutkař, když se nechá ovládat svými loutkami?
Kde je tělo, když je rozděleno na kusy?
Kde jest tvář, když je bez výrazu?
Kde je osud, když se právě odehrává?
Kde je minulost, když ještě neskončila?
Kde jsou jizvy, když člověk rány nedostává?
Kde je rozuzlení, když příběh pokračuje?
Když noc nikdy neskončila, čím je sen?
Co jiného je přítomnost, než nekončící den?

-Bez času je život jen bodem (bez začátku a konce). -

Čas stvořený člověkem k tomu, aby ho ovládal. Není to v hodinách, není to v minutách, není to v rychlosti ani v začátku nebo konci. Je to o tom, kdo počítá. A kdo stopuje. Čas není určen a nedá se měřit. Čas je jen náš. Je takový, jaký ho chceme mít. Bez rafiček, co ukazují na čísílka, je čas takový, jaký si ho uděláme. Je natahovací, je smršťovací, dá se ohýbat, zastavit, urychlit…

Bez zbytečných rafiček je čas takový jaký si ho uděláme. Nekončící, nezačínající…

(To co jsme stvořili, bychom měli ovládat…)

Možná je na čase, vzít si čas zpátky. Možná je načase, aby se loutkař stal znovu loutkou a loutky znovu loutkařem.

2 komentáře:

  1. Nevím proč po dočtení článku musím myslet na Doriana Graye.

    OdpovědětVymazat