15. února 2013

Definice dokonalosti...

Znáte ten pocit, kdy víte, že musíte udělat něco šíleného. Něco tak vymykajícího se všem zajetým normám, že je to v tu chvíli to jediné, co dává smysl.
Bez bláznů by nebylo normálních lidí. Bez šílenství by neexistovala příčetnost. Bez pochybností bylo nebylo jistoty. Pokud není začátku, není ani konce.
Protože pokušení nevzniká bez podnětu. A každá akce vyvolá reakci.
Někteří lidé touží po světovém míru, všudypřítomném dobru, nekončícím ráji... Ale není mír, osamocen, bez konkurenta, vlastně nekončící konflikt. Jak se definuje dobro, když tu nebude nic jiného, nic, podle čeho by se dalo změřit, podle čeho by se daly určit hranice. Dokonalý svět je iluze, která se nikdy nemůže uskutečnit.
Proč?
Vyvrací sama sebe. Dobro nejde definovat bez pomoci zla. Láska existuje jen díky nenávisti. Mír zaniká společně s konfliktem. Protože, ve velmi (velmi!) široké definice.. se dobro i zlo, láska i nenávist snadno zamění. Někdy totiž popisují tu samou skutečnost.
Nejen, že nemůžeme definovat bez užití dalších definic, které začínají tam, kde naše původní definice končí, a tak vlastně vymezují hranice naší definice, nemůžeme ale zároveň definovat, pokud nevíme, CO definujeme a k čemu se daná definovaná věc vztahuje. Pokud nemáme do čeho řezat, je nám nůž, byť sebe ostřejší, k ničemu. A co platí pro jedno, neplatí pro druhé a naopak! Pokud řekneme, že bylo dobré, že byl pilný jako včelka, rozhodně to bude platit u truhláře, který nám za pár dní udělal krásnou komodu, už sotva to ale můžeme říct u masového vraha, který za dva týdny vyvraždil půlku ulice. Oba ale opravdu byli pilní, jako včelky.

Ještě jedna věc je ale nezbytná.
Srovnávání.
Ano, hodně lidí ho nenávidí, protože - já vím - každý je přece originál a srovnávání ničí charakter, nehledě na to, že to snižuje sebevědomí, nikdy to není úplně stejná situace a tak dále, jenže...
JENŽE!
Jistě, staršího bratr, který bere své mladší sestře panenky a zapaluje jim vlasy, je možné označit jako zlého, v porovnání s Hitlerem, Stalinem nebo Mussolinim to ale jen těžko bude ta správný definice.
Definice neexistuje sama o sobě, získává tvar, jak se vyvíjí její opaky, odkrývají se definované subjekty a okolnosti vzniku definice .
A to je vlastně odpověď na to "Proč?". Protože "dokonalý svět" nejde definovat bez jeho opaků. Jeho idea je postavená na tom, že existují nedokonalosti, které jsou špatné... jenže pro koho. Můj dokonalý svět a váš dokonalý svět se liší. Nemůžou navzájem existovat, protože v mém dokonalém světě by například nebyl sníh. Ten je pro mě nedokonalostí. Pro někoho jiného ale nemusí být. Dokonalost, a vlastně cokoliv jiného, je měřeno na základě svých opaků. O kolik moc se od nich liší.

Protože boj, ne výhra, znamená vítězství. Protože cesta bývá cíl. A největší světlo přichází vždycky po té největší tmě.

Žádné komentáře:

Okomentovat