28. února 2013

No a já / No et moi


Autor: Delphine de Vigan
Přeložil: Alexandra Pfimpflová
Obálka: Jaroslav Fišer, Pavel Hrach
Vydáno: Odeon, 2011

Kniha francouzské spisovatelky Delphine de Vigan, No a já, vypráví příběh třináctileté Lou, která má IQ 160, přeskočila dvě třídy a její život připomíná puzzle, ke kterému chybí několik dílků, a tak věci nedávají příliš velký smysl. Ačkoliv by název knihy mohl v českém překladu asociovat Louino povzdechnutí nad svým životem, ve skutečnosti je No zkrácenina jména Nolwenn.

 Nolwenn je mladá bezdomovkyně, s níž se Lou seznámí kvůli svému referátu do školy. Mezi oběma dívkami vzniká silné pouto a  Lou, která nikdy neměla žádnou kamarádku, cítí, že No potřebuje. Jenže ačkoliv je věkově dělí jen pár let,  Lou i No žijí každá v jiném světě. A ty světy jsou tak rozdílné, že je jen otázkou času, kdy se ta odlišnost ukáže.
Autorka v knize přednáší hned několik témat. Tím prvním je mladičká dívka, která dospěla příliš rychle a tak je ve své podstatě stále ještě dítětem. Lou a její pohled na svět je často tak odlišný od toho, co se nám zdá „normální“, že je nasnadě položit si otázku, co je vlastně normální. Normální a nejsnazší pohled si totiž, zdá se, nejsou příliš podobní. Jestli se Lou v něčem opravdu liší, tak to není v tom, že dokáže v hlavě vynásobit dvě čtyřmístná čísla, ale v tom, že se nechce smířit s věcmi, kterých jsme si mi ostatní rozhodli nevšímat. Že chce změnit svět tam, kde to ostatní již dávno vzdali. Je dospělá, protože vidí problémy, ale je zároveň dítětem, protože se nechce smířit s tím, že některé z nich nejdou vyřešit.
Dalším důležitým tématem, které kniha otevírá, je obraz mladé ženy na ulici. A to, jak ji tahle skutečnost může poznamenat. Ukazuje, že jakmile je člověk jednou dole, už není cesty zpět. Najednou je to jiný svět a jiná pravidla. A nikdy už se to nedá vrátit.
Celá kniha je psána z pohledu Lou a to doslova. Nečekejte dokonalé věty jako ze žurnálu, vytříbenou slovní zásobu a spoustu frází, kterým se dá porozumět jen se slovníkem v ruce. Tahle kniha je totiž doslova psána Lou. Je to sled jejich pocitů, všechno, co jí proběhne hlavou, se otiskne na papír. Autorka tak ukazuje zajímavou a řekla bych, že i realistickou, sondu do dívčiny duše. Kniha totiž nepopisuje, jak se Lou cítí. Kniha nepopisuje příběh, ona ho žije. A čtenáři s ní. Je to, jako držet Louinu mysl.
Příběh je na počátku zmatený a nejistý, stejně jako Lou. Ale postupně, jak Lou poznává No a sbližuje se s ní, vidíme, jak dospívá. Lou opouští svůj svět a začíná žít v jiném, v tom více „skutečném“. No byla dveřmi, byla klíčem, který otevíral bránu. A odešla ve chvíli, kdy už jí nebylo potřeba.
No a já je zvláštní kniha. Není totiž tak úplně jasné, co vám vlastně říká. Nedá vám vše vysvětlující konec. Neříká, co je správné a co ne. Prostě jen vypráví příběh a nechává na čtenáři, ať si v něm najde to, co chce sám. Protože jen to je nakonec to důležité.

Podle knihy byl v roce 2010 natočen film. V hlavních rolích se objevily Nina Rodriguez (Lou) a Julie-Marie Parmentier (No).

Žádné komentáře:

Okomentovat