2. března 2013

Bezruký klavírista

V tom baru, kde otvírá se za soumraku,
tam hraje bezruký klavírista.

V tom kabaretu kurev a japonských draků,
kde americkému vojákovi setnula by se hlava bez meškání,
v té špíně a prachu zní melodie čistá,
ta, kterou tak rád má bezruký klavírista.

Tu sklenka whisky, tu flaška, tu děvka
a mezi nimi tam zní skladba křehká.
Za klavírem sedí bezruký klavírista.

Hraje, ač ho nikdo neposlouchá,
hraje, ač sám neví proč.
Prostě hraje!
A v koutu lokálu zoufalí zhýralci pijí svou vlastní moč.

Kde je ten čas králů a císařů, doba majetných paniček,
které naslouchaly zvuku klavíru, zatímco upíjely z křišťálových skleniček.

Smutně tam sedí bezruký klavírista.
Hraje, ač ho nikdo neposlouchá.
Je už také zhýralcem, to dozajista,
vždyť zrak má skelný a z huby mu táhne na sto honů.
však kdysi, byl to velký klavírista.

V těch dobách, kdy svět ještě znal svou cenu
V těch dobách kdy on ani svět nebyli bezrucí.

Žádné komentáře:

Okomentovat