7. března 2013

Šílenství...

Pravé šílenství se rodí z bolesti. Jediné věci, která, stejně jako šílenství, nejde předstírat.
Dnes jsem oficiálně dokončila "učení se psaní všemi deseti". Těžko říct, jestli už zase za půl roku nebudu používat své dva oblíbence, ale teď mi to docela jde. Chci říct, že už necvakám dvěma, ale deseti, i když se pořád trochu dívám na prsty. Ale koho to zajímá.
Také jsem oficiálně utvořila své HTML stránky a můžu s přehledem říct, že se v těch písmenkách nevyznám ani o mák víc než před několika měsíci. Ale snaha byla.

Přemýšlela jsem nad tím, proč nikdo nechce být blázen. Nemyslím takové to "temné" bláznovství, kdy je člověk neustále na dně. Myslím takové to "normální" bláznovství. To , které v sobě máme všichni, ale potlačujeme je, protože nás to tak naučili. Ale vezměte si, o kolik lepší by pak život byl. A jednodušší. Děláte si co chcete a je vám jedno, co si o vás lidé myslí. Nelámete si hlavu s tím, co bude za týden, za měsíc, za rok...Žijete a užíváte si to. Hloubáte hodiny a hodiny nad otázkami, který nemají odpověď. Ptáte se "proč" a ne "jak". 
A možná si říkáte, že tohle není šílenství. A máte pravdu, není. Pravé šílenství se rodí z bolesti. A nejde předstírat. Pravé šílenství je únik z reality, je to skrýš. Nic víc.
Jenže lidé pokládají za šílené všechno, co se vymyká jejich chápání reality.
Zkuste dělat věci, které jsou společensky "tabu". Ptát se na otázky, které nedávají smysl, nebo na které neexistuje odpověď. 
Stačí tvrdit, že červená je modrá a za chvíli si hovíte v blázinci.

Žádné komentáře:

Okomentovat