24. března 2013

Strach



Co znamená čas v prázdnotě,
tichu a nekonečné temnotě?
Kde válíme se na zemi v prachu
jen otroci svého strachu.

Proč je tak těžké pro nás vstát?
Nedokáže člověk ani jedinkrát
zvednout se a přestat se bát?
Tváří v tvář svému strachu…

Jak se věci stanou děsivé?
To těžké je říct.
Vím jen, že vždy tu je
něco, čeho bojíme se nejvíc.

Jako neviditelný společník, tichý a nelítostný.
V naší mysli však až příliš dobrý řečník.
Z jeho slov mrazí nás do morku kostí.

Strach nás naplňuje nenávistí
k druhým, k němu, k sobě…
Té nenávisti se nezbavíme
do chvíle, než ležíme v hrobě.

Jen smrt znamená svobodu.

Za života nás strach svírá
život a strach nerozdělitelní jsou.
Bok po boku vedle sebe jdou.

Ale ze strachu se přece neumírá.
Raději bát se budu celého všehomíra.
než aby smrt dostala duši mou.

Žádné komentáře:

Okomentovat