28. srpna 2013

Dopis

Milý Charlie,
chtěla bych ti poděkovat. Nejen za ty tuny dopisů, které jsi mi poslal a které mi pomohly v mnoha věcech (a občas také přivodily dlouho trvající a naprosto osvobozující záchvaty pláče), ale prostě za to, že jsi.

Většina z nás, těch, kteří otevřou oči a vidí a cítí a chápou, si připadá většinu svého života tak zatraceně osamělá a ztracená a nepochopená a zvláštní, nezapadající. A někdy je pro nás problém poznat se navzájem, i když třeba celý život chodíme vedle sebe. A většinou si prostě nandáme masku a předstíráme, že nejsme takoví, jací jsme, až do smrti.
Díky tobě znovu chápeme naši jedinečnost. Díky tobě dokážeme jeden druhého najít. Dokážeme si nenasazovat masku, alespoň ne každý den. Dokážeme věřit v sami sebe. Dokážeme se znovu cítit hrdí na to, jací jsme. 
Díky tobě, mám chuť vykřičet do světa, jak moc všechny miluju, i ty, které jsem v životě nepotkala. Díky tobě mám chuť obejmout cizince na ulici a říct mu, jak moc je důležitý. 
Díky tobě si zase připadám důležitá.
Díky tobě si zase připadám sama sebou.
Díky tobě si s kamarádkou říkáme "nedělej Charlieho".
Díky tobě se zase cítíme nekonečně!


1 komentář:

  1. nekonečně se cítil i hrdina z knížky - dárku :-)

    OdpovědětVymazat