9. září 2013

Sklouznutí do hlubin...

Jak by se asi tak dalo shrnout posledních pár dní.
Taneční! Vintage songs! Jízda na kole! Rozhovor! Škola!
Není toho moc. A přitom mám pocit, jako bych zdolala několik osmitisícovek za sebou.
Objevila jsem naprosto dokonalý kanál na Youtube. Parta lidí udělá z "moderních popových hitparádových songů"  skvělé "vykopávkové skladby". A i když text je pořád stejně nesmyslný, všechno ostatní je dokonalé. Když už nic jiného, dokazuje to, že nezáleží jen na věci, ale také na tom, kdo ji uchopí. Každý přenáší na svou tvorbu také kus sám sebe, a když vám nesedne člověk, nikdy vám nemůže sednout jeho tvorba.
Ale hlavně je to zatraceně geniální.
 
(poslechněte si tohle a pak si poslechněte originál - nedá se srovnávat)
Taneční. Baví mě to. Baví mě to hodně. Chce se mi tam chodit a klidně bych to dělala i celý rok. Ale i ty tři měsíce jsou lepší než nic.
Poslední dobou mám pocit, jako by můj život visel na záchytných bodech a já se prostě klouzala z jednoho do druhého.
Udělám ŘEF, sklouznutí, jsem ve škole, sklouznutí, jdu do tanečních, sklouznutí, jsem doma a čtu si, sklouznutí, jedu na kole domu (dvacet kilometrů - nevím, proč jsem to vůbec chtěla udělat, ale přežila jsem), sklouznutí, učím se fráninu.....a tak dále.
Chybí mi to, jaké to bylo, když jsme byli děti. Neříkám, že bylo všechno jednodušší, ale my jsme to tak viděli. A to mi chybí. Ta jistota, to nasazení, to, že jsem věřila, že všechno na světě jde překonat. Že je tu vždycky cesta.
Teď už si tím nejsem tak jistá.

1 komentář:

  1. ...ale ona tu přesto pro každého je...

    OdpovědětVymazat