9. března 2014

Čas

Mít čas je někdy horší než být ve skluzu. Když totiž čas nemáte, pociťujete neustálý tlak. Jistě, někdy se zdá nesnesitelný, ale nesnesitelný tlak je pořád lepší než nesnesitelná lehkost. Když času máte až moc, všechno je najednou takové nijaké. Svět kolem vás je prázdný, vybledlý. A vy sami jste prázdní. Je vám až příliš lehko.
Stav beztíže je horší než neustálý tlak. Na tlak si zvykneme všichni. S tlakem se dá bojovat. Ale zvyknout si na pocit volnosti a prázdnoty, to je horší.
Až příliš často nás tlačí čas. Až příliš často si říkáme, kéž by měl den víc hodin. Až příliš často ubíráme hodiny spánku, abychom stihli vše, co jsme za den stihnout chtěli.
Necháme se ovládnout hodinami a minutami, jenže žádné hodiny ani minuty nejsou. 
Jsou to jen stroje, které tikají v naší hlavě. Jsou to jen naše vlastní výtvory, které nám nedají spát. 
Ten tlak, co nás tlačí, když nemáme dost času, toho se můžeme snadno zbavit. Stačí si uvědomit, že to nejsou ty kulaté stroje s ručičkami, které ovlivňují náš život, ale že jsme to my sami. Sami sobě jsme hodinami a čas není náš pán. Je to náš přítel. Vždycky můžete posunout věci dopředu, udělat větší prostor, a tak vyrovnat tlak. Jenže když se vám tlaku nedostává, jak si můžete pomoci. 
Protože vždycky je jednodušší rozšiřovat, než lepit zpátky. 
Vždycky je jednodušší pouštět se dál, než couvat a opravovat to, v čem jsme pochybili. Protože život jde pořád dopředu. A každý krok zpátky pociťujeme jako neúspěch.
Udělat krok zpátky ale stojí větší úsilí a odvahu, než jich udělat třeba tisíc dopředu. 
A proto půjdeme pořád dál, stále rychleji a rychleji se budeme hnát za něčím, co je přednámi, aniž bychom si uvědomili, že jsme možná minuli odbočku a že se ženeme špatným směrem. Ale krok zpátky neuděláme. 
Na to jsme až příliš ztracení.

Žádné komentáře:

Okomentovat