22. února 2015

One night alone


Jednou z věci, které jsem si v poslední době uvědomila, je to, že čím víc času se snažíme ušetřit, tím méně ho nakonec máme. A že pokud se snažíme nabrat víc času, bereme si ho z aktivit, které nakonec nejvíce postrádáme.
Poslední dobou jsem nervózní, když mám moc volného času. Protože místo toho, abych si ho užila, tak se stresuju s tím, abych ho pořádně VYUŽILA. Tyhle dvě slova dostaly najednou v mém slovníku úplně jiný význam a já nevím proč. Možná je to tím, že stárnu. Těžko říct.
Ale kdykoliv mám volnou chvíli, snažím se dělat jednu z těch plnohodnotných aktivit. Rozumějte... škola, uklízení, vyšívání... zkrátka to, co jsme se tak nějak naučili považovat za nadřazené aktivity k věcem, které někdy dělat chceme. Prostě si jen sednout s čajem a hodinu nic nedělat. 
Přemýšlet. 
Odpočívat.
Být sama.
Nevím proč, ale čím jsem sarší, tím víc si rozděluju aktivity na to, co je lepší a plnohodnotnější a na ty podřadnější. Jenže, není to tak trochu blbost. 
Je to můj život. Mám si ho užít. Proč nechat rozhodovat jiné o tom, čím naplním svůj vlastní čas?
Proč musí mít všechno v našem životě nějaký smysl. 
Proč se neustále ptát "Proč?".

Žádné komentáře:

Okomentovat